Dvory a rezidence ve středověku XIX.

Kodex DurlachFoto: Wikimedia Commons

Víte jak středověk vnímal dětský pláč? Jak si děti směly hrát? V kolika letech vstoupily do světa dospělých? To jsou jen některé otázky, na které odpovíme v dalších dílech seriálu Dvory a rezidence ve středověku.

Tentokrát se s PhDr. Danou Dvořáčkovou a PhDr. Janem Zelenkou z Historického ústavu AV ČR zaměříme na nejranější dětství. Doslova nahlédneme do kolébky a odtud prvními krůčky přejdeme až k jednotlivým hranicím dětství určených věkem. 

Dětství a jeho hranice
Obraz dětství navazoval na antickou tradici, kdy byl život člověka rozdělen do jasných etap. První končila zhruba u sedmi let věku, jak už v rozhovoru připomněl PhDr. Jan Zelenka 

Z Knihy o lovu Gastona Pheba, 14. stol.Foto: Adriana Krobová

Jak pečovat o dítě?
Stejně jako dnes, také ve středověku měli lidé různé návody a rady týkající se péče o děti.
V polovině 14. století uváděl Konrád z Meggenberku různá doporučení týkající se první etapy života dítěte. Zatímco v nižší společnosti byla pro dítě alfou omegou matka, u dvora už vstupovaly do hry také pečlivě vybrané kojné a chůvy.
Podle pravidel měla být například kojná stejného temperamentu jako dítě. V listině se objevuje také termín krkavčí matka, který patřil ženám dvora, které nechtěli své dítě kojit jeden rok. 

Bestiář z PererboroughuFoto: Adriana Krobová

Pojďme si hrát
Bez hraní to nejde. To už si uvědomil antický svět, který zanechal první zprávy
o důležitosti her pro správný vývoj dětí. Středověká společnost řadu z nich přijala a připojila další doporučení. V zápisech zmiňovaného Konráda z Meggenberku najdete hry na čerstvém vzduchu prospívající dětskému zdraví, ale můžete v nich jako doporučovanou hračku objevit také zrcadlo, do kterého se děti měly dívat.
 

Bez hraček to nejde 

Krahujec obecnýFoto: www.mezistromy .cz

Vynechat nesmíme ani hračky, které se postupně s věkem proměňovaly. Chrastítka střídajíí větrníky, dále se objevují houpací koně, různé figurky rytířů, panenky a deskové hry. K dětství na dvoře ovšem patřili také zvířecí mazlíčci. 

Existenci hraček dokládají také archeologické nálezy. V dětském hrobě v areálu Pražského hradu byla například objevena chlapecká sekerka datovaná do období od 9. do 11. století. 

Giotto di Bondone (1267-1337): Uvedení Panny Marie do ChrámuFoto: Wikimedia Commons

Za zmínku jistě stojí také fakt, že správná výchova dětí zajímala prakticky všechny vrstvy obyvatel. Dětmi se zabýval také budoucí papež Pius II, vlastním jménem Aeneas Sylvius Piccolomini. Jedním z důkazů může být jeho dopis králi Ladislavovi datovaný rokem 1450:
„Dětem bych s výjimkou těch nemravných nezakazoval žádné hry. S přáteli si hrát s balónem, k čemuž napsal návod Johanes Hinderbach, považuji za správné a chvályhodné. Mimo to existuje hra s kroužky a další dětské hry, které se neproviňují proti dobrým mravům a které by ti měli tví učitelé/vychovatelé často povolovat. Aby vedle práce měla místo také zábava a tělesné utužování.“ 

Stránky staré knihyFoto: Fotobanka stock.xchng

Příště
Jaké rady středověcí učenci poskytovali pro další etapu dětství po sedmém roce věku? O tom už si s PhDr. Danou Dvořáčkovou a PhDr. Janem Zelenkou z Historického ústavu AV ČR budeme povídat v Zrcadle s premiérou 28. května 2010. Například se dozvíte nejen o zahraničních cestách za vzděláním, ale budeme se věnovat také konkrétním požadavkům, které před dospívající mladíky a budoucího panovníka středověká společnost stavěla.