Dvory a rezidence ve středověku XLVIII.

Ilustrační fotoFoto: Fotobanka stock.xchng

V nemoci i ve zdraví
Zaklínadla, víra, ale i bylinky a rady ryze praktické. Středověké zdolávání nemocí využívalo rozličné metody. Nemocný člověk byl z pohledu středověkých lékařů a léčitelů v nerovnováze a léčba měla za úkol mu rovnováhu navrátit.

Různé způsoby léčení přiblíží v dnešním pokračování seriálu Dvory a rezidence ve středověku PhDr. Dana Dvořáčková a PhDr. Jan Zelenka z Historického ústavu AV ČR. 

Merseburská zaklínadla a léčba vírou
Na počátku bylo slovo a se slovem souvisí i počátky středověkého lékařství a léčitelství. Dokládají to například tzv. Merseburská zaklínadla. Objevena byla v kodexu sepsaném starohornoněmčinou v 9. století, ačkoliv jejich původ je samozřejmě starší. Jedno ze zaklínadel sloužilo například k léčení zlomenin koní: 

„Baldr a Ódin jeli do lesa.
Tu se Baldrovu koni vymkla noha.
A zaklínala ho Sinthgunt, i Sunna, její sestra;
A zaklínala ho Frigg, i Fulla, její sestra;
A zaklínal ho ódin, který dobře věděl jak:
ať vymknutí kosti,
ať vymknutí krve,
ať vymknutí údu:
kost ke kosti,
krev ke krvi,
úd k údu,
ať jsou jako sklíženy.“ 

Nemoc a spiritualita byly v úzkém vztahu po celý středověk. V mladším období vedla cesta k vyléčení nemoci skrze křesťanskou víru. Dokladem může být příběh svázaný s našim nejznámějším světcem – sv. Václavem. 

„Byl jeden chromý člověk v zemi Francké. Ve snách se mu zjevil muž v bílém rouchu a vybídl ho slov: „Vstaň, a jdi do města Prahy do kostela svatého Víta, kde odpočívá tělo blahoslaveného Václava, a tam nabudeš zdraví. I vstav, došel kulhavým krokem k obchodníkům a dal jim na přepravu. Oni ho vzali s sebou do vozu a přijeli s ním až k řečenému kostelu, aby se v něm pomodlil. Tu se hned před zraky lidí svalil na dlažbu a hle – milosrdenstvím božím upevnila se mu kolena, paty a chodidla. I povstav, vzdával díky Bohu a blahoslavenému Václavovi.“ 

Víra ve vyléčení za pomoci světců postupně posílila oblibu sbírání ostatků svatých. V tzv. Kristiánově legendě se tak dočítáme o vykopání těla sv. Václava:
„uchopil velmi nevážně čelist svatého muže a vytrhl ji. I Zavinuli ji do roušky a ostatní tělo zase zahrabali do země. Pro sebe si pak každý z nich podržel část ostatku podle libosti a část rozdali svým přátelům.“ 

Lékaři středověké společnosti
Středověcí lékaři vycházeli především z prací antického lékaře Galéna, žijícího ve 2. stol. n. l. Další oporou byly Avicennovy spisy. Muže, který žil v druhé polovině 10. a první polovině 11. století v Persii. V českém prostředí se nám první lékaři objevují až v záznamech z vlády Václava I. 

Příště
V příštím, 49. pokračování seriálu Dvory rezidence ve středověku, se s PhDr. Janem Zelenkou a PhDr. Danou Dvořáčkovou z Historického ústavu AV ČR zaměříme na další období léčení nemocí a seznámíme se s dvorskými lékaři 14. století, kteří pečovali o zdraví Karla IV. i jeho otce Jana Lucemburského. Jak popisují zprávy historiků, jen o Karlovo blaho mělo v průběhu vlády pečovat až 16 lékařů. Jedním z nejproslavenějších byl Havel ze Strahova, po kterém zůstaly dochovány spisy s radami pro krále a císaře. Nepřímo se tak dozvíme, že Otec vlasti měl sklony k ponocování, přejídání i nadměrnému pití. Více už se dozvíte v Zrcadle s premiérou 17. prosince 2010.