Dvory a rezidence ve středověku XXI.
Ostatková scéna na hradě KarlštejnFoto: Petr Slavík
Šaty dělají člověka. Staré rčení, které svým způsobem stále platí, ale už dávno nemá tak dalekosáhlé důsledky jako v dobách středověku. Právě to už je téma 21. pokračování seriálu Dvory a rezidence ve středověku.
S PhDr. Danou Dvořáčkovou a PhDr. Janem Zelenkou z Historického ústavu AV ČR připomeneme také gesta, která ke správnému oděvu neodmyslitelně patřila. Všechno mělo svá pravidla. Ať už šlo o správné přidržování stužky pláště nebo způsob pozvednutí sukně sahající až na zem při chůzi.
Košile jako základ
Základním prvkem středověkého oděvu byla pro muže i ženy košile. Teprve přes ni byly oblékány další vrstvy s doplňky tvořenými stužkami, šňůrkami, sponami i drahými kameny. Později začali krejčí přidávat k plášťům límce a v dávných historických pramenech máme zaznamenány také rukavice.
Pro středověk byly šaty základním prvkem, který na první pohled prozradil společenský stav konkrétního jednotlivce. Rčení, že šaty dělají člověka, platilo více než kdy jindy. Tohoto faktu využívala také církev, když za křest nabízela pohanům košile. Tuto svou aktivitu ovšem musela poměrně brzy ukončit.
Vrstvený oděv šlechtičny z počátku 14. stoletíFoto: Dvůr hradecké královny Alžběty Richenzy
Mnohonásobný křest jednoho člověka nakonec dovedl církev ke změně metod získávání nových křesťanů. A i když košile zůstávala nadále základem oděvu, vrchní vrstvy procházely různými obměnami.
Cestovní oděv šlechtice z počátku 14. stoletíFoto: Dvůr hradecké královny Alžběty Richenzy
Zprávy o vývoji oděvů můžeme čerpat z různých zdrojů. Jistou představu najdeme v účtech. Například už August Sedláček ve své knize Hrady, zámky a tvrze království Českého zmiňuje tzv. karlštejnské účty se seznamem nakupovaného oblečení pro purkrabího a jeho ženu v první polovině 15. století. Mimo jiné uvádí: „Kupováno plátno a hedvábí. Na velké věži bydlel stařec, který potřebné věci ze sukna sešíval. Na podzim kupováno mnoho pro šatstvo. Pro paní Evku koupeno 100 koží řečených chřebty, čtyři jiné kůže a některý lot hedvábí. Pro pána koupeny štuka a pět a půl loket kmentu, tři lokte pokusin, tři a půl barchanu, tři žlutého plátna, 13 sukna Levelského, sukno šedivé, 8 loket sukna Trutnovského, 24 koží na černý kožich, některé kuny a některý lot hedvábí. Rukavice děravé poslány do Prahy, aby je zašili.“
Jasnější představu o oděvech nám poskytují knižní iluminace i nástěnné malby. Zvyklosti v odívání odhalují některé zmínky ve středověkých kronikách.
Pánský kabátec po roce 1350 podle Románu o růžiFoto: Dvůr hradecké královny Alžběty Richenzy
Pro příklad popisu středověkého oděvu můžeme zvolit román o Parsifalovi od Wolframa von Eschenbach: „Šat z tmavší látky ušitý byl jakož i plášť, podšitý zvlášť hermelínem jako sníh a oba měly dlouhý střih, sobolem byly s přední strany šedě a černě lemovány.“
Další příklady nám může poskytnout domácí prostředí, kde máme zaznamenán způsob odívání vyšší společenské vrstvy a dvořanů v různých kronikách. Asi nejznámějším příkladem je popis kronikáře éry císaře a krále Karla IV. Beneše Krabice z Weitmile, který k roku 1370 velice poutavě popsal nejen oblečení jako takové, ale zároveň neskrýval svou rozladěnost.
„V těch dobách převzali lidé po způsobu opic, které se pokoušejí dělati a napodobiti, co vidí u lidí, špatný a škodlivý obyčej jiných a ve způsobu odívání se vzdali příkladu svých předchůdců a pořizovali si šaty krátké a zkrácené, ba správněji nestoudné, takže se zdálo, jako by měli ženský prsa. Kolem žaludku byli tak staženi, že se podobali honícím psům, kterým se říká chrti. Na zadku se stahovali četnými šňůrami, že sotva mohli chodit pomalým krokem. Podobně nosili zobákové střevíce s předlouhými nosci, takže mohli špatně vykračovati a choditi.“
Dámský čepec z 2. pol. 13. stol. a celé 14. stol.Foto: Dvůr hradecké královny Alžběty Richenzy
Dvůr hradecké královny Alžběty Richenzy
Dvůr české a polské královny Alžběty Richenzy, u nás známější jako Elišky Rejčky, vznikl v roce 2000. Zájem o historii českých zemí první poloviny 14. století spojil několik lidí v projektu, který si za cíl dal nejen poznání, ale především oživení všedního života lidí dané doby se zaměřením na dvorské prostředí, konkrétně na Eliščin hradecký dvůr v letech 1308-1318. Neodmyslitelnou součástí jsou kostýmy podle historických předloh, které jsme také použili pro ilustraci středověkého odívání na těchto stránkách.
Dámský čepec z 2. pol. 13. stol. a celé 14. stol.
Pánský kabátec po roce 1350 podle Románu o růži
Vrstvený oděv šlechtičny z počátku 14. století
Cestovní oděv šlechtice z počátku 14. století
Ostatková scéna na hradě KarlštejnFoto: Petr Slavík
Příště
V příštím Zrcadle už se budeme s PhDr. Danou Dvořáčkovou a PhDr. Janem Zelenkou z Historického ústavu AV ČR věnovat odívání ve středověku v jeho dalších etapách. Mimo jiné nahlédneme v premiéře 11. června do šatníku krále…
