Zpráva čtvrtá - Začátek konce?

Vypálený kempFoto: Stanislav Lhota

Poslední mail jsem končil tím, jaký to byl nádherný zážitek, když jsem na našem ostrůvku v mangrovech viděl, jak se poprvé zapojily koruny stromů a jak se nám tu po letech zase vrátil les. V tu chvíli už to ale nebyla pravda. Když se Ali s Bedulem do kempu vrátili, aby opravili pobořený přístav, našli už jenom doutnající pařezy. Někdo totiž celý ostrov vypálil!

Těžko říct, kdo a proč, nicméně fakt, že to bylo hned po mojí první návštěvě, nasvědčuje ledacos. Kemp překvapivě stojí - ostrůvek byl vypálen v noci za nízkého stavu vody, takže ti dotyční pak v kempu museli přespat. Ovšem se ztrátou rozpadající se chatrče bych se rozhodně vyrovnával lépe než se ztrátou regenerujícího lesa. I Ali s Bedulem z toho byli dost zničení, i když myslím že ještě před dvěma lety by s nimi nějaký kus vyhořelého roští nijak zvlášť nehnul. A pro mě to byla opravdu velká rána, protože jsem si za ty dva roky hleděl každého semenáčku a pomalu každé ráno jsem všechny obcházel a zjišťoval, o kolik zas povyrostly. 

Stavba silniceFoto: Stanislav Lhota

Ale nezbývalo než nechat si jeden den na vychladnutí a pokusit se vytěžit i z neštěstí něco málo pozitivního. Druhý den jsem vypálení pozemku nahlásil na oblastním policejním ředitelství v Penajamu pod argumentem ohrožení bezpečnosti zahraničních výzkumníků a indonéských studentů a jako možné podezřelé jsem oznámil všechny ty, kdo v okolí provozují cokoli ilegálního - od kácení stromů, přes zakládání rybích farem až po sázení plantáží olejné palmy. Osobně mám za to, že to byl skutečně majitel ilegální rybí farmy, ale to už myslím nikdo nedokáže. Vlastně ani tak nestojím o dopadení viníka, jako spíš o to dostat oficiální policejní hlášení od co nejvyšší instance, se kterým pak budu moct obejít všechny vesnice v okolí s prosbou o ostražitost - prostě taky taková zastrašovací taktika. Na policii jsem strávil celý den chozením z kanceláře do kanceláře. A další dopoledne jsme se pak s Bedulem pekli na slunci v přístavu, odkud jsem pět hodin telefonoval na všechna čísla, která jsem v předchozí den na policii nasbíral, než jsme jednoho z konstablů opravdu vytáhli na obhlídku místa činu. Tvářil se při tom strašně odborně, učiněný major Zeman, neustále sbíral nějaké vzorky plechovek a krabiček od cigaret, že prý na chemickou analýzu (pak je stejně málem zapomněl v lodi), a teď holt čekám, co vybádají a jestli z nich dostanu nějaké to lejstro. 

Ale vypálení kempu je jen maličkost ve srovnaní s ostatními událostmi v zálivu. Je to zatím nejhorší období, které jsem tu zažil. Začalo se už se stavbou mostu přes ostrov Balang, což má být první fáze stavby provinční dálnice kolem většiny pobřeží, znamenající zánik všech koridorů mezi pobřežím a rezervaci Sungai Wain. Je to vyhlídka na kompletní odlesnění veškerého území mimo rezervaci v průběhu příštích několika let, neúnosné zvýšení eroze a zanášení zálivu sedimentem, zpřístupnění, a tím pádem i pomalý zánik jak mangrovů, tak i rezervace Sungai Wain. Prostě začátek konce. 

Most na ostrov BalangFoto: Stanislav Lhota

Obešel nebo obmailoval jsem všechny ty, kdo se za posledních deset let snažili o zastavení projektu. Velká část z nich už to ale vzdala, včetně pracovníků vedení rezervace Sungai Wain. Její ředitel Purwanto je sice slimák, ale chytrej jak krysa. To je nebezpečná kombinace. Už dlouhá léta usiluje o přeměnu části rezervace na botanickou zahradu, a protože tomu věnuje všechno úsilí (na úkor rezervace samotné), podařilo se mu, hadovi jednomu, získat si podporu vlády od Balikpapanu až po Jakartu. A tu si teď musí pěstovat, takže proti vládním rozhodnutím neprotestuje ani v případě největší hrozby pro budoucí existenci celé rezervace, což plán provinční silnice dost možná je. Ani jiné místní organizace si už netroufají proti regentovi a guvernérovi vystoupit, takže nás zbylo jen pár nejzanícenějších jednotlivců, co se snažíme o poslední zoufalé kroky. Prvním z nich bude jednání s guvernérem, od kterého si ale neslibujeme nic víc než splnění formálního požadavku nechat se odmítnout před tím, než věc vrátíme zpátky do umlčených novin a televize a než se s protestem obrátíme na centrální vládu, prezidenta a mezinárodní komunitu. 

Vyhlídky bohužel nejsou nijak zvlášť nadějné, bez ohledu na sílu argumentu. Ve hře je spousta peněz, obrovská korupce a velké politické kariéry. Všichni riskujeme, že nakonec přijdeme o povolení k další práci, ale upřímně řečeno, k čemu by taková povolení byla, pokud už by tu za deset let nebylo co zkoumat ani chránit...