Zpráva pátá - Dini a Bebu

Outloň váhavýFoto: Gabriella Fredriksson

Vzhledem k nepříznivému dění v Balikpapanském zálivu teď trávím většinu času jednáními ve městě nebo sezením u počítače a do terénu se bohužel skoro nedostanu. Kahau nosaté jsem zatím viděl, tedy spíš jenom zahlédl, pouze dvakrát.

Kontakt se zvířaty mi aspoň trochu nahrazují samička outloně váhavého Dini a samička makaka vepřího Bebu, které obě našly azyl v místním vzdělávacím středisku. Na Kalimantan jsem letos dorazil s novým vybavením pro nahrávání zvuku. Má sloužit k výzkumu vokalizace kahau nosatých, jenže na kahau zatím vůbec nepřišla řada. A tak abych se tu aspoň trochu věnoval nějaké primatologii, trávím občas volné chvíle nahráváním vokalizace alespoň těchto dvou primátu. Cílem je připravit si podklady pro mapování výskytu obou druhů v terénu. Primáty je ve zdejším pralese těžké vidět, zato slyšet je jich hodně a poslouchání jejich vokalizace se pro nás už před dvěma lety stalo jedním z hlavních objektů studia. Některé zvuky, vycházející z pralesa, je ovšem těžké interpretovat, protože při nich člověk zvíře v husté džungli prostě nevidí, a zvířata chovaná v kleci mohou být k jejich porozumění dost nápomocná. 

Od outloně Dini jsem si v tomhle směru sliboval vůbec nejvíc. Tyhle noční poloopice jsou k vidění jenom ojediněle, zřejmě nejen proto, že žijí skrytě, ale spíš proto, že je jich skutečně tak málo. Pokud je ale v pralese přece jen potkáte (a máte na hlavě čelovku), prozradí je silný odraz světla od jejich očí. Trvalo mi rok, než jsem v Sungai Wainu našel svého prvního outloně, a doteď se mi ho nepovedlo dohledat víc než čtyři (a mým asistentům jen jediného). 

Vzdělávací střediskoFoto: Michal Brom

A tak jsem stejně jako i někteří jiní výzkumníci doufal, že by je třeba mohlo občas prozradit také pískání, které outloni občas vydávají, aby kontaktovali své soukmenovce. Pískaní bornejského outloně zatím zřejmě nikdo nenahrál a už i tím pádem jsem byl hodně natěšený na to, že ho snad uslyším od naší Dini. Ta se ovšem ukázala být naprosto nekooperativní. Je to asi ten nejnemluvnější primát, se kterým jsem kdy měl tu čest. Výsledkem první noci bylo jen jedině tichounké 'ich' při tom, když se Dini protahovala. Je to sice zatím nepopsaná vokalizace, ale zjištění, že outloň někdy při protahování udělá tichoučké 'ich', není z těch nejúžasnějších. Ani následující noci nepřinesly víc než pár dalších 'ich' nebo pár zachrochtání nebo zakručení, když po kleci lezla kočka nebo když do klece vlezl ošetřovatel. 

Žádné hlasité pískání, které by nám později bylo co platné při hledání zvířat v pralese. Není zas až tak divu, Dini tu nemá na koho by pískala, ale hlasité vokalizace jsou ostatně od toho, aby je slyšel někdo, kdo je v nedohlednu. Ještě čekáme, jestli si to nerozmyslí až třeba přijde do říje, ale zatím se spíš zdá, že ani vokalizace nám v hledání outloňů příliš nepomůžou a že tahle zvířata opravdu nejsou pro výzkumníky z těch nejsnadnějších. I tak ovšem bylo těch pár nocí u klece s Dini mnohem zajímavějších než dlouhé dny strávené na místních úřadech. Dini má ve voliéře silnou lampu, která v noci dovnitř láká hmyz (naprosto geniální enrichmentový vynález!). A tak lovením hmyzu trávila většinu svého času. A při tom v klidu zalézala dovnitř lampy (která má stínítko vyrobené z plastového kanystru) a lovila hmyz pár centimetrů od silné zářivky, do které se dívala přímo a s otevřenýma očima, aniž by jí to nějak očividně vadilo. Vždycky mě zaráželo, jak se většina nočních zvířat v pohodě dívá přímo do oslňující baterky, aniž by projevily nějakou nelibost. Noční zvířata je překvapivě těžké oslnit. 

Makak vepří v kamerové pasti v Sungai WainFoto: Rusram Fahmy

Se samicí makaka vepřího Bebu (Beruk Buruk, ve volném překladu "Vošklivá Vopice") byla o moc snazší práce. Bebu byla na lidi zvyklá, vyrůstala jako domácí mazlíček, než se jí majitel zřekl. Tím pádem měla na rozdíl od Dini s kým si povídat - v podstatě s každým, kdo se u její klece objevil. Se mnou začala několika vzrušenými chrochnutími a pak už přišly dlouhé série kontaktních 'ku', což je hlas, který členové tlupy vydávají pokud se tlupa rozptýleně pohybuje po pralese a jednotlivé opice při hledání něčeho k jídlu často zabloudí mimo dohled ostatních. To je přesně ten zvuk, který může přítomnost makaků vepřích nejsnáze prozradit pozorovateli. Ovsem pokud dotyčný pozorovatel ví, že jde o opice, většina nezasvěcených totiž 'ku' ignoruje jako zvuk nějakého nezajímavého šedivého ptáka. K nahrávání jiných zvuků už se ovšem Bebu neuvolila jen tak zadarmo. Krásné série mlaskání podmiňovala tím, že jsem ji nejdřív chvíli přes pletivo čistil srst. Blaženě se při tom nastavovala, a když jsem skončil, začala na oplátku pročisťovat chlupy na mojí ruce a mlaskala mi při tom jak nějaká herečka přímo do mikrofonu. Každý můj chloupek přitom pečlivě protahovala mezi palcem a ukazováčkem a očividně na něm zkoušela najít nějaké hnidy, které by pak snědla. Jenže protože jsem momentálně bez vší a muněk, brzy přešla na zlozvyk běžný i u jiných opic v klecích, totiž že jeden chlup po druhém vyškubávala, aby mohla sežrat aspoň jeho kořínek, čímž mě rychle připravila o zájem pokračovat. 

Nakonec zbývalo nahrát už jen jednu poslední vokalizaci, která makaky v pralese taky často prozradí, a to ječení jedinců při příležitostných rvačkách. K tomu účelu jsem pro Bebu potřeboval soupeře, kterým měl být ošetřovatel Budi. Všichni říkali, že Bebu Budiho nenávidí, a brzy mi bylo jasně proč. V dětství Budiho doma na Jávě kousl jiný makak přímo do zadku a on se jich teď bojí - a to tak chytré zvíře jako je Bebu okamžitě pozná a začne si dovolovat. 

Skutečně na Budiho zle dorážela, jakmile se objevila u klece, jenže v tom dorážení nebyla ani stopa strachu a s takovým přístupem k věci nelze nějaké ječení očekávat. Nepomohlo ani, když Budi přinesl hrnek vody a vyhrožoval, že ji pocáká. Bebu si místo zděšeného vřískotu sama sedla na okraj velkého lavoru s vodou, nabrala vodu do dlaní a chrstla ji přesně přímo na Budiho! Ale nakonec jsme vymysleli jiné řešení - Budi si rozpustil své dlouhé vlasy a já mu je začal jeden po druhém pěkně probírat a čistit. Bebu v tu chvíli přepadl amok, rozběsnila se a začala ječet přímo ukázkově. To přilákalo pozornost dalších dvou ošetřovatelů, kteří se k čištění Budiho okamžitě přidali a neobyčejně se bavili tím, jak je rozčílená Bebu zkouší přes pletivo rozsápat (málem mi při tom zlikvidovala mikrofon). A když zjistila, že už na nás nedosáhne, vzala aspoň gumový pantofel, který se jí válel na podlaze, a začala ho zuřivě kousat a rvát na cáry. Opět naprosto profesionální performance! Ovšem byla to jen krátkodobá metoda nahrávání vřískotu. Když odpoledne Budi dorazil znovu a začali jsme další sérii společného čištění srsti, Bebu se už jen žárlivě připlazila k pletivu a nervózně zachrochtala, ale pak už jen spořádaně čekala, až Budiho dočistím, a doufala, že přijde řada i na ni (což jsem nedokázal odmítnout). Nakonec nechala i Budiho, aby ji probíral chlupy, i když ji ani nenapadlo, aby mu tu službu nakonec oplatila, tak jak to pravidelně dělala se mnou. Bylo očividné, že už Budiho přijala za novou beta samici.