Když znovu použiji přirovnání ke knížkám o Harry Potterovi, zdá se, že se pomalu začínáme blížit k sedmému dílu. Započetí stavby mostu na ostrov Balang a tím i vyhlídky investorů na provinční dálnici kolem celého Balikpapanského zálivu spustily lavinovou reakci nekontrolovatelné průmyslové expanze. Pravý kapitalismus, jak jsem ho zatím znal jen ze socialistických učebnic dějepisu!
Během několika týdnů se kolem celého zálivu začalo naprosto nekoordinovaně a nekontrolovatelně budovat a rozvíjet (i když tohle jsou vlastně termíny, které se v těch učebnicích začaly objevovat až po roce 1948). Bez ohledu na to, kolik ochranářů a organizací místního rozvoje tu proti té budovatelské kalamitě protestuje, ten proces se nedá zastavit. Nelze se teď pořádně na nic soustředit, jakmile se dva týdny věnujete jednomu maléru, objeví se někde jinde jiný, ještě větší, ten na dva další týdny odvede vaši pozornost a než se k té první záležitosti vrátíte, je už pozdě. Honem honem se ještě pokusíte zachránit něco z toho prvního a poté co neuspějete, zjistíte, že vám mezitím ujel vlak i u toho druhého a že třetí a čtvrtý malér vám unikl úplně.
A tak má teď kolem rezervace a přes mangrovy vést nejen provinční dálnice, ale taky těžařská cesta papírenské firmy. Dostali povolení ani ne měsíc poté, co už dodělali jinou přístupovou cestu - přístav, který znamená pomalý konec posvátného žlutého mangrovu a jediného vnitrozemského korálového útesu v celém zálivu. Nejlepší volba mezi dvěma alternativami jsou očividně obě dvě! V místě, kudy povede dálnice, už se začaly sázet olejné palmy a jiná palmařská společnost už skupuje další území. Pozastavené hnědouhelné doly obnovují činnost a otevření nových zatím zdržují nanejvýš tak spory o tom, jestli nakonec raději uhlí nebo palmy.
Továrna na zpracování palmového oleje zapomněla na svoje sliby, že když už vloni ilegálně vykáceli mangrovy na pobřeží, budou používat už jen námořní cestu. A tak jakmile dostavěli přístav, který z jejich okolí vyhnal delfíny, pustili se hned do plánu na stavbu silnice - a opět, podél hranice Sungai Wainu. Nedovedu si představit, jak se tam tolik silnic vtěsná. Vykácené území, které po našich loňských protestech tatáž továrna znovu osázela mangrovy, se teď zase zaveze zeminou, aby se plocha továrenského komplexu mohla zpětinásobit. Prohlašují, že budou největší fabrikou svého druhu a že budou zpracovávat olej z celého Východního Kalimantanu. Nicméně v téže chvíli jiná úplně stejná továrna (která bude určitě taky největší svého druhu) dostává povolení ke stavbě vlastního přístavu o pár kilometrů hlouběji v zálivu (kam se nejspíš stáhli ti delfíni poté, co je vyhnala ta první továrna). Na pobřeží vyhořel další kus lesa - požár založili dělníci, které platí přímo místní vláda za stavbu vlastního přístavu (ještě jiného).
A to všechno v místech, kudy jsme s Ulirem ještě před třemi lety projížděli na naší první loďce v mangrovech, které mi tehdy připadaly nekonečné. A v místech, kde jsme ještě vloni mohli na šest dní a pět nocí zabloudit a nepotkat človíčka - až na tři dřevorubce, kteří před námi s úlekem utekli! V místech, kam se po požáru v roce 1998 letos konečně vrátil i první orangutan...
Ale má to všechno i svoje světlé stránky. Doposud znesváření ochranáři zapomínají na své předchozí spory, které se najednou zdají být malicherné, a začínají spojovat síly. Nakonec i já jsem s těžkým srdcem a černým svědomím vzdal své protesty vůči botanické zahradě, kterou vedení rezervace Sungai Wain buduje uvnitř chráněného území, aby tak mohlo protáčet velké projektové peníze. Nejspíš i díky tomu mě nakonec vedení rezervace oslovilo jako konzultanta a začali jsme po dvou letech potlačovaného sváru zase vystupovat jako jeden tým. V první chvíli se mi tomu ani nechtělo věřit a dlouho jsem rozvažoval, jaká nekalá taktika by se za tím mohla skrývat! Ale zřejmě je důvodem to, že teď zkrátka nelze jinak než spojit sily. A i když je jasné, že je to iniciativa Agusdina (šéfa ostrahy rezervace, pro kterého teď nahrazuji nepřítomnou Gaby) a možná i Anta (který zase mne oficiálně nahradil v mojí formální roli koordinátora výzkumu), dobrozdání ke spolupráci se mnou dal i Purwanto - ředitel rezervace a moje osina v zadku. Svolil asi nerad, a sám se od té doby se mnou nesešel, ale svolil. Pro mne, který jsem tu nezažil krizová devadesátá léta (ilegální těžbu a kalamitní požár) je to vlastně první zkušenost, díky které začínám mít vedení rezervace opravdu v úctě, přes všechny zhovadilosti, které občas dělají. Nečekal bych, jak dlouho a jak dobře se budou držet v tomhle boji, byť si o něm všichni myslíme, že je téměř marný.
Ale není to jenom vedení rezervace, do protestu se zapojují i nevládní organizace v Balikpapanu a Samarinde, univerzitní studenti a několik nových "bule"(bledých tváří). Většina z nich opět i přes ten pocit téměř nulových šancí. I můj asistent Darman si teď právě zakládá svoji vlastní nevládní organizaci a most přes ostrov Balang je prvním bodem jejího programu. Začíná se už rýsovat protestní kampaň sahající od stávky studentů přes místní i mezinárodní novináře až po blízký okruh indonéského prezidenta. Jenže spustit takovou kampaň se ukazuje být větší problém, než bych býval čekal. Jde o protest proti místní vládě a všichni jeho nejrůznější aktéři jsou na té či oné úrovni místní vlády nějak zaháčkovaní. Některé organizace (včetně vedení Sungai Wainu) jsou přímo její součástí, jiné si vláda kupuje tím, že jim čas od času dá na něco peníze a nestará se o to, k čemu se použijí (je tu pro to termín Government's NGOs). A i ty nejslušnější organizace si nakonec vláda zaváže tím, že podpoří jejich dlouhodobé ochranářské programy v místech, kam se zatím nepodařilo nalákat žádného investora - no a tu podporu pak může kdykoli stáhnout.
Abych nepřišel o nikoho ze svých stávajících partnerů, musím i já dodržet etiketu a kampaň pozdržet až do okamžiku, kdy společně předložíme náš protest guvernérovi Východního Kalimantanu. Všichni dobře víme, že to k ničemu nepovede a že guvernér veškeré návrhy vyslechne a následně smete ze stolu, tak jako už vloni. Jenže tuhle formalitu prostě nemůžeme přeskočit. A tak už druhý měsíc čekáme. Zprávy, které mi ze Samarindy chodí, mi připomínají závěr večerních zpráv naší porevoluční televize: Schůzka s guvernérem se domlouvá, vyšetřování Komise pro 17. listopad pokračuje...
23.10.2008 Poslední dny před odjezdem z terénu bývají plné stresu a obvykle si je tím pádem moc neužiji, a letošek nebyl výjimkou.
07.10.2008 Naše práce s kahau nosatými v mangrovech stále více trpí tím, že se zapojuji do řešení ochranářských záležitostí, které se objevují zas a znovu bez varování a narušují klidný průběh rutinního výzkumu.
16.09.2008 Případ Jindřina zmizení v Sungai Wainu nezůstal bez následků. Všichni jsme udělali řadu chyb a tak není divu, že fáze politikaření začala ještě před tím, než se Jindra v pořádku našla.
04.09.2008 Jindra je už zpátky z nemocnice, je v pořádku a vrátila se i ke své práci ve vzdělávacím centru - k vyučovaní angličtiny. Z jejího vyprávění jsem dal dohromady následující příběh šesti dnů a pěti nocí bloudění v lese.
28.08.2008 Za poslední týden jsem zažil jedny z nejhorších chvil svého života, asi o deset let jsem za tu dobu zestárnul a stal jsem se nejspíš silným kuřákem. Ale na úvod musím vysvětlit něco úplně jiného, totiž to, jak probíhá program takzvaného zalesňovaní (reboisace) Indonésie.
12.08.2008 Jedním z mých cílů v rezervaci deštného lesa Sungai Wain je oživit výzkumný program v kempu Djamaludin, který zatím probíhá spíš jen vlažně. V rámci toho sem zvu i další přírodovědce a letos sem díky tomu na krátkou orientační návštěvu zavítalo i několik českých entomologů.
28.07.2008 Poslední dobou trávím většinu času chozením z úřadu do úřadu. Je to úmorné a depresivní, potkávám jednoho blbce za druhým a navíc nemám valný úspěch. Hodně času mi zabírají jednání o přestupcích různých podniků, které mají na svědomí nejvíc zničených mangrovů.
05.07.2008 Situace v Kampung Baru se do jisté míry uklidnila. Bedul, který doteď jen párkrát denně prošel kolem našeho domu a nanejvýš opatrně nahlédnul dovnitř, aniž by prohodil slovo, se nakonec osmělil vejít a dát se do hovoru.
25.06.2008 Třítýdenní zkušební období, po které jsem byl v pralese v Sungai Wainu a po které moji asistenti Bedul a Ali pracovali v mangrovech samostatně, skončilo naprostým fiaskem.
17.06.2008 Dopis věnovaný sporné stavbě botanické zahrady přímo v pralese Sungai Wain.
[
