Zpráva šestnáctá – Alespoň střípky

Prase vousatéFoto: Petr Čolas

K psaní zpráv se poslední dobou nějak nemůžu dostat. Podělím se s vámi tentokrát spíše jen o takové střípky. Sungai Wain byl po pět měsíců plný lesních plodů. Manga, mangostany, duriany a rambutany už sice mají svoji sezónu za sebou, nicméně zdejší stromy kvetou a plodí v určité pravidelné posloupnosti, takže byly vystřídány dalšími. Mezi nimi je i ten, který mi připadá nejlahodnější, Xantophyllum.

Jedná se o celkem neznámé plody, protože se nepěstují komerčně, ale u mě se svou medovou chutí Xantophyllum prozatím vede (zatímco na posledním místě stále zůstává durian). Celých pět měsíců nadbytku plodů, tak dlouho trvající blahobyt tu zatím nebyl za celou zaznamenanou historii lesa, tj. od roku 1997. A to se odrazilo i na stavu zvířectva. Les je teď plný prasat. Prase tady bylo doposud spíš vzácné zvíře, člověk potřeboval trochu štěstí, aby ho v lese potkal. Když ale přišla sezóna ovoce, začaly se v lese objevovat ploché hromady palmového listí, docela zručně propletené do podoby pohodlného lůžka. Jedná se o hnízda, která prasnice připravují před tím, než porodí nějakých 5-12 selat. Vzápětí se začaly v lese objevovat rodinky pruhovaných prasátek. Ve stejné chvíli se sem ale zřejmě začala stahovat i dospělá prasata z širokého okolí. Ted už je těžké do lesa vyjít bez toho, aniž byste nepotkali aspoň nějakého kňoura. 

Silnice k mostu přes ostrov BalangFoto: Stanislav Lhota

V Kampung Baru jsme mezitím měli další požár, kousek od mého domu. Tentokrát to bylo ve dne, takže sousedy událost nezastihla tak nepřipravené. A to i přesto, že hasičské auto uvázlo v zácpě a na místo se vůbec nedostalo, a také přesto, že byl právě odliv, takže v Kampung Baru nebyla voda. Hasilo se bahnem, což je docela účinné – až na to, že je zdejší bahno plné střepů a jiného sajrajtu, takže na konci byli chlapi docela pořezaní. Ale na rozdíl od minulé události, kdy lehlo popelem asi 40 domů, odnesl to tentokrát jen jeden. Ironií osudu bylo, že si ten dům pronajímal jeden z těch nešťastníků, kterým jejich vlastní dům vyhořel po minulém požáru před pár týdny. 

Kromě podobných každodenních katastrof se tu ale dějí i větší kalamity. Guvernér Východního Kalimantanu si našel velmi záludnou cestu, jak dostat ze státního rozpočtu 300 milionů dolarů na podporu stavby mostu přes ostrov Balang. Pro většinu ochranářů to znamenalo, že je Balikpapanský záliv ztracený, protože v téhle fázi už stavbu mostu zastavit nelze, a dali od věci ruce pryč. Překvapivě to byla tentokrát místní vláda, kdo projevil dobrou vůli. 

Na tiskové konferenci s Gaby FredrikssonFoto: Archiv Stanislava Lhoty

Starosta Balikpapanu si předvolal mě a Gaby se slovy, že nás chce požádat o pomoc. Že prý chce ještě jednou naposledy zahájit jednání se všemi vládami (město, distrikt, provincie), ale nemůže si dovolit udělat první krok. A tak že teď hned svolá tiskovou konferenci, na které Gaby a já prohlásíme, co s sebou projekt přináší a že je k dispozici několik alternativních řešení, výhodnějších ekonomicky i s ohledem na životní prostředí. Dostali jsme tři hodiny na přípravu prezentace. Starosta sezval několik deníků a televizních stanic a druhý den se objevily zprávy ve všech novinách. Zareagovaly okamžitě všechny významnější ochranářské organizace v oblasti, spojily síly a vzaly si zastavení stavby mostu za hlavní prioritu pro nadcházejících několik měsíců. Strhla se tak ze dne na den zatím největší kampaň, která asi rozhodne o tom, zda v Balikpapanu ještě po 20 letech zbude nějaký les.