[600x450]
Krajina sebevíc pozměněná činností člověka je stále krajinou. Máme jí vůbec "pomáhat"? Letošní druhá beseda v Městské knihovně v Praze ukázala, že je obtížné se shodnout už na samotném pojmu rekultivace.
Na terminologickou nejednotnost upozornil hned v úvodu besedy geolog Václav Cílek: "Používáme termíny, které mi vyvolávají husí kůži. Je to vůbec slovo rekultivace, které evokuje návrat krajiny k nějaké produkční činnosti, lesnické nebo zemědělské." Podle Cílka je proto lepší hovořit o revitalizaci, kdy se část území navrátí přírodě a dále se hospodářsky nevyužívá.
-
Rekultivace krajiny - záznam diskuse z 21. února 2007
Snaha člověka napravit technickými prostředky to, co předtím skoro stejnou technikou zničil, se mnohde ukazuje jako kontraproduktivní. K tomuto názoru se připojil další z diskutujících biolog Karel Prach z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Podle jeho tvrzení se ekosystém vrací do původního stavu rychleji bez zásahů člověka. Vzniká krajina, která je ve svém důsledku přirozenější a životaschopnější. Největší kritiku sklidily dodatečné rekultivační zásahy. Poté, co se ekosystém už nějakou dobu rozvíjí nezávisle na vnějším zásahu, nastoupí těžká technika a uvede jej do stavu, který vyhovuje snad jedině představám člověka.
Odlišný názor vyslovil v této souvislosti zástupce Palivového kombinátu Ústí Igor Němec. Na mnoha místech jsou totiž podmínky pro přirozenou obnovu krajně nepříznivé a bez pomoci člověka se tu ani po desetiletích příroda nedokáže regenerovat. Navíc těžební společnosti jsou při rekultivacích vázané platnou, a jak zaznělo, ne příliš promyšlenou legislativou. Do rozhodnutí o podobě rekultivace zasahují orgány státní správy, které se řídí svými oborovými zájmy. Na přírodu se zase až tolik nemyslí. Kromě toho ukládá zákon geologickou stabilizaci vytěžených oblastí. Jak uvedl Němec, jednoduše není možné ponechat staré výsypky bez jakéhokoli zajištění.
Na jedné straně přirozená obnova krajiny, na straně druhé technické rekultivace. Jedni tvrdí, že není důvod krajině pomáhat, protože ukončením těžby se uzavřela prostě jen jedna etapa jejího vývoje a na tu hned navazuje další. Podle druhých se musí nejprve vytvořit vhodné podmínky technickými prostředky, a teprve pak ponechat krajinu svému vývoji. "V České republice není moc míst, snad jen kromě národních parků, kde bychom našli přírodu nezasaženu činností člověka. Přizpůsobení krajiny potřebám lidí žijících v místě, mi nepřipadá jako zásadní problém. Krajina, která vyhovuje člověku přeci není tak špatná," řekl Němec. "Místní lidé nevědí co chtějí," kontroval Cílek. "V průběhu let ztratili vztah ke své krajině a teprve teď jej velice těžko nacházejí."
Ani ne tak spor, jako dva odlišné pohledy na svět. V centru jednoho je příroda a ekosystém jako celek, v centru druhého pak člověk a rozumné uspokojování jeho potřeb.
Oba pohledy se setkaly za živé účasti publika v besedě, kterou pořádaly před nedávnem Český rozhlas Leonardo, časopis Vesmír a Lidová univerzita Městské knihovny v Praze. Záznam pořadu si můžete stáhnout také z našeho mp3 archivu.
Třetí dimenze Plus - diskuse v Městské knihovně v Praze
