Dopis sedmnáctý: Botanické záležitosti

Nížinný prales Sungai WainFoto: Radek Trnka

Dopis věnovaný sporné stavbě botanické zahrady přímo v pralese Sungai Wain.

V rezervaci Sungai Wain se začalo kácet. Je to kvůli prvním stavbám pro botanickou zahradu, kterou si tu naprosto nesmyslně vymyslela místní vláda a samotné vedení rezervace. Ředitel rezervace Purwanto na tom projektu staví svoji politickou kariéru, a navíc začal studovat vysokou školu, aby mohl být místo špatně placeným ředitelem rezervace dobře placeným ředitelem zábavního parku (botanické zahrady). 

Plány na budování zahrady naštěstí nadále spíš haprují, mimo jiné proto, že rezervace nemá dost peněz na prvních 17 budov, které v lese plánuje postavit během prvních 5 let. Aby to tak ale nevypadalo, rozhodli se Purwanto a jeho kolega Amin prozatím alespoň vykácet část lesa a postavit tam základy alespoň několika budov, které se dobudují později, až peníze budou. 

Zítra chtějí plán představit na obrovské slavností, na kterou přizvali asi 700 lidí. Snahu jim trošku zkomplikovala přílišná Nonova pečlivost, který dostal za úkol zmapovat, jestli v místech plánovaných staveb a cest nerostou nějaké hodnotné dřeviny, kterým by bylo potřeba se vyhnout. Podle Nonových dat rostou hodnotné dřeviny skoro všude.
To ale Amin vyřešil tak, že přesunul stavby a cesty o pár metrů stranou do bílých ploch na mapě, tam, kde Nono žádná data nesbíral. 

Dřevo z pralesa na BorneuFoto: Radek Trnka

Moje časté a poněkud podvratné rozhovory s Nonoem se už vedení rezervace přestaly líbit. A tak jednoho dne v kanceláři svolali velkou schůzi a za účasti všech zaměstnanců na ni Nonovi navrhli, aby mě hnal k soudnímu procesu za to, že urážlivě kritizuji jeho práci v botanické zahradě. Na to Nono odpověděl, že něco urážlivého mohlo padnout jedině v žertu, a to oboustranně, a dál se tím nezabýval. 

Jenže vzhledem k tomu, kolik lidí bylo přizvaných, se o tom procesu hned všude mluvilo a příběh se rychle přikrášloval, takže ke mě doputoval ve chvíli, když jsme s Agusdinem a Gaby připravovali výzkumný program pro Sungai Wain, a to v té verzi, že se Nono odmítá programu účastnit, pokud ho budu koordinovat já. Prohlásil jsem, že nevěřím, že Nono kdy něco takového vypustil z úst, nicméně i tak jsem z toho měl hodně špatné pocity. Hned další den Nono přijel ke mě do Kampung Baru a uvedl všechno na pravou míru (teprve tehdy jsem se dozvěděl o plánované stavbě) a den nato potvrdil i Agusovi, Gaby a našim asistentům, že mezi námi žádný konflikt není a že se našeho výzkumného programu účastnit chce. 

Nebylo to ale nic platné, protože ředitel Purwanto i přesto (a přes Agusdinovo vyjednávání) nakonec rozhodl, že už Nono bude dál pracovat výhradně jen pro botanickou zahradu. 

V pralese v kempu Djamaludin jsme mezitím měli s Fitrim a Ulirem na programu méně destruktivní botanické plány. Začali jsme obnovovat fenologické plochy, které před 10 lety založila Gaby. Je to 10 pruhů lesa o rozměrech 10 x 100 m, kde jsou zmapované a změřené všechny stromy, které do té doby Nono a další technici každý měsíc kontrolovali a zaznamenávali produkci mladého listí, květů a plodů. Dneska už je to docela bohatá databáze, i když bohužel ne tak úplná jak by mohla být, protože vyplněná data se už 7 let odevzdávají vedení rezervace, které je odloží někam do skříně a tam je postupem času nechá zmizet. Teprve letos jsme najali jednu velmi schopnou vesničanku na to, aby data zanesla do počítače. Ta mimo jiné zjistila, že asi třetina vyplněných formulářů chybí. 

Sběr dat v terénu teď po Nonovi přebírají moji bývalí asistenti Fitri a Ulir, čehož jsme využili k přeměření a obnovení celého systému fenologických ploch. Tedy zatím spíš já, Fitri a Ulir teď totiž asistovali dvěma hostům z Čech - primatoložce Martině Konečné a entomologovi Milanu Jandovi. Pro mě to bylo po pěti letech, co jsem dělal podobnou práci na Madagaskaru, docela užitečné osvěžení techniky před tím, než se do podobné práce pustím i v mangrovech. 

Šlo nejprve o dohledání místa, kde přesně vlastně fenologická plocha je, protože její hranice nikdy nebyly vyznačené, dokud na nich nedělal Nono, takže si je jednoduše pamatoval. Mně chvílemi docela trvalo, než jsem polohu jednotlivých ploch vyspekuloval a její hranice vyznačil provazem. Aby se podobné tápání neopakovalo, zatloukl jsem pak do základních bodů, odkud jsou plochy definované, ulinové kolíky a polohu každé z nich jsem pak dvě hodiny vyměřoval GPS, aby byla jistá, i když se kolíky ztratí. 

V další fázi bylo potřeba obnovit na všech stromech identifikační štítky s čísly (ponejvíce už poztrácenými) a pruhy červené barvy ve výšce 130 cm, kde se pak opakovaně měří, jak strom roste. A dohledat všechny nové stromy, které za poslední tři roky dorostly do průměru minimálně 10 cm. 

Dřevo z pralesa na BorneuFoto: Radek Trnka

Ve třetí fázi jsem pak změřil obvody všech stromů a laserovým dalekohledem i jejich výšku a sestavil jsem nové formuláře pro pravidelný měsíční sběr fenologických dat. Celá procedura pro jednu plochu (0,1 ha) může zabrat až tři dny a zatím mám za sebou teprve polovinu. 

V téhle fázi práci prozatím přerušuju a vracím se do mangrovů, zpátky v pralese budu zase za dva týdny, kdy na zkoušku nastoupí první indonéský kandidát, který by za mě mohl převzít funkce koordinátora výzkumného programu v Sungai Wainu.