Největší želví evakuace

Lodě se snaží uhasit požár na Deepwater HorizonFoto: US Coast Guard, public domain

Američtí ochránci přírody se snaží zachránit nově vylíhnuté pokolení mořských želv před následky ropné havárie v Mexickém zálivu. Zásah nemusí zůstat bez následků na budoucí želví populaci.

Na floridském a alabamském pobřeží Mexického zálivu vybrali ochránci přírody z 800 hnízd více než 70 000 želvích vajec. V drtivé většině šlo o vejce karety obecné, ale z hnízd byla vyjmuta i vejce karet obrovských, kožatek velkých a karet menších. Vědci uložili želví vajíčka do polystyrénových transportních obalů a vozy zásilkové služby je odvezly do Kennedy Space Center poblíž floridského Orlanda. Tam se z vajec vyklubou želví mláďata, která budou vypuštěna na východním pobřeží Floridy. Jedna z největších akcí svého druhu má zachránit tisíce želv před tím, aby po vylíhnutí na písčinách Mexického zálivu zamířily přímo do vod znečištěných ropou unikající z vrtu Deepwater Horizon. Zdaleka nejde jen o to zabránit želvičkám v přímém kontaktu s toxickou ropou. Ve znečištěných vodách nemusí želví mláďata nalézt dostatek vhodné potravy, a to by jejich šance na přežití srazilo k nule. 

Vybírání želvích vajec na ohrožených lokalitách a jejich následná inkubace v umělých podmínkách jsou celkem běžné v mnoha koutech světa. Pro umělou inkubaci jsou sbírána vejce ihned po snesení, protože už za 24 hodin se želví zárodek ve vejci spojí s membránou, přes kterou získává kyslík. Jakákoli pozdější manipulace s vejcem může toto spojení narušit, a to znamená pro želví embryo jistou smrt. 

Kareta obrovskáFoto:  COAPS

Americké „želví stěhování“ je výjimečné nejen svým rozsahem, ale i i faktem, že se vědci rozhodli ponechat vejce po snesení asi 50 dní v hnízdě. Vedly je k tomu dva důvody. Po 50 dnech už je určeno pohlaví budoucí želvičky. O tom, zda se z vejce vyklube sameček nebo samička, rozhoduje inkubační teplota během druhé třetiny inkubace. Pokud by byla v tomto kritickém období vejce vystavena nevhodným teplotám, mohlo by dojít k nežádoucímu posunu v poměru pohlaví. Vážné následky by měl především nedostatek želvích samiček. Druhým důvodem pro odklad velkého želvího stěhování je naděje, že si zárodky ve vejci vtisknou do paměti lokalitu svého rodiště. Je důležité, aby se želvy v dospělosti vrátily do místa, kde nakladly vejce jejich matky a zajistily tam zrození další želví generace. Právě nad tímto předpokladem však visí velký otazník. Je jasné, že se želvy vracejí klást vejce do místa svého rodiště. Nikdo ale pořádně neví, jestli si místo vtisknou do paměti před vyklubáním z vejce, nebo až po vyklubání. Pokud si želvy ukládají do paměti lokalitu pro budoucí snůšku až poté, co spatří světlo světa, můžou zachráněné želvičky považovat za svůj domov buď okolí města Orlando (ležícího ve vnitrozemí) nebo východní pobřeží Floridy, kde budou vypuštěny do moře. 

Želvy se vracejí k místu svého rodiště až po dosažení dospělosti. Prvních 15 až 20 let života stráví toulkami Atlantikem. Vědci proto doufají, že zachráněné želvy zamíří k pobřeží Mexického zálivu až v době, kdy budou následky ropné havárie zažehnány a nové generaci želv nebude hrozit žádné nebezpečí. 

Informace o záchranném programu najdete zde