Návrat velkých šelem do naší přírody: 2. díl, vlk
Vlk eurasijskýFoto: Wikimedia Commons, Retron
Zatímco pes je lidmi milován, vlk bývá odedávna považován za nepřítele lidí i stád. Nejstarší známá zmínka o vlcích u nás je z roku 1044 z Buchlovska: výskyt vlků tady byl tak velký, že se dostal do kronik. Dnes ale v západní Evropě vlk prakticky nežije.
Například v Anglii vyhynuli vlci už v roce 1486, v Irsku v roce 1770. Větší populace přežívají ve Skandinávii, v jižní Evropě, v Polsku, na Slovensku nebo v Rusku. Ve východní Evropě a na Balkáně nejsou vlci chráněni. Na dalších místech chráněni jsou, ale pytlačením a ztrátou přirozeného prostředí jich ubývá. Ve Skotsku a ve Francii pak běží programy na jejich reintrodukci. Proč člověk vlky hubil až je například u nás téměř vyhubil? To byla otázka pro zoologa dr. Jana Andresku.
VlciFoto: Wikimedia Commons, Gunnar Ries
A kdy ještě bylo možné na našem území potkat vlka? Ačkoli se mluvilo o posledním vlku Šumavy, Vysočiny, Beskyd, pokud někde žije rozmnožující se populace, jednotliví vlci jsou tuláci, které zima vyžene z hor.Vydávají se za svojí kořistí, což jsou stáda vysoké spárkaté zvěře a tímto způsobem se dostávají daleko od svého původního areálu. Pokud v okolních zemích vlci žijí - v Polsku, na Bílé Rusi, na Ukrajině, na Slovensku - tak se k nám dostanou. Protože v krajině existují jakési vlčí koridory, po kterých se vlci dlouhodobě pohybují.
Snaha o ulovení vlků byla dlouhodobá a byla často marná. Vlci jsou zvířata opatrná, a dříve než byly vynalezeny střelné zbraně (první lovecké kulovnice se objevují zhruba někdy kolem roku 1500), člověk měl k dispozici jen oštěp, luk a šípy, tenata a smečku psů. Těmito prostředky sice vlky šlo lovit, ale nešlo je v žádném případě vyhubit. Existuje prastará zmínka o vlčích jamách, je z roku 1268, tehdy Přemysl Otakar II. nařídil vykopat vlčí jámy u každé vsi v království a líčit tam na vlky živou husu nebo sele. Pojem vlčí jámy dnes známe také z map. Jak toto zařízení vypadalo vysvětlí opět dr. Jan Andreska.
Kamenná vlčí jámaFoto: Wikipedia
Vlčí jámy byly vybudovány důkladně, byly vydřevené, hluboké a bylo nutné je mít v krajině připravené pro okamžik, že by se vlci v oblasti znovu objevili. Jejich životnost byla dlouhá. Když se vlci z krajiny ztratili, začali se jámy zasypávat a propadat, dřevo uhnívalo. Dnes nenajdeme v krajině vlčí jámu jako takovou, výjimkou jsou jámy, které měly kamenné stěny. Najdeme jen toponyma. Názvy se dostaly do map při prvních mapováních někdy před 200 lety.
Na rozdíl od medvěda, který se využil prakticky celý, od masa a kožešiny po žluč a sádlo, z vlka byl pouze dvojí užitek. Vlčí kožešina byla velmi oblíbená a ceněná, dodnes se používá na lemy různých oděvních doplňků. Nesráží se na ní pára a nenamrzá. Proto, když se podíváme na přírodní národy dalekého severu, ti používají okolo oděvu ze sobí kožešiny vlčí lemy. Druhým užitkem bylo zástřelné - za zastřelení vlka se platilo ještě ve 20. století.
