Hnědá kulička se vrací na scénu
Pod mikroskopem: Chromera vypadá jako malá hnědá kuličkaFoto: Patrick Keeling, University of British Columbia
Malá hnědá kulička. Tak vypadá organismus, který spojuje parazitické původce malárie s řasami rudého přílivu. Českým vědcům přinesl už dva články v těch nejprestižnějších vědeckých časopisech.
Pod mikroskopem vypadá Chromera velia jako nijak zvlášť zajímavá hnědá kulička. V roce 2008, kdy ji vědci objevili v tělech mořských korálů Plesiastrea versipora a popsali na stránkách časopisu Nature, ale způsobila dost velký rozruch. Skrývá totiž klíč k jednomu z velkých evolučních tajemství, které má pro člověka i dost praktický význam. Týká se prvoků výtrusovců (Apicomplexa), mezi které patří i nechvalně známí původci malárie. Tito paraziti mají ve svých buňkách organelu apikoplast, která je – světe div se – pozůstatkem fotosyntetické organely plastidu. Fotosyntéza je ovšem parazitům platná jako mrtvému zimník a vědci luštili záhadu, kde výtrusovci svůj apikoplast vlastně vzali.
Nejbližšími příbuznými výtrusovců jsou řasy obrněnky (Dinoflagellata), které se občas dostávají do hlavních zpráv jako původci jedovatých rudých přílivů. Obrněnky mají své vlastní plastidy, které kdysi dávno získaly z pohlcených červených řas. Jedna z teorií původu apikoplastu tvrdí, že i výtrusovci svůj apikoplast „sebrali“ endosymbiotickým červeným řasám. Jiná teorie udává, že vznikl jiným způsobem, který zahrnoval pohlcování zelených řas. Vyřešit otázku příbuznosti apikoplastu a plastidu obrněnek srovnáním DNA, kterou oba dva obsahují, se jeví jako logické, ale v praxi je to skoro neproveditelné. Apikoplast totiž poztrácel veškeré geny, které se účastní fotosyntézy a z plastidu obrněnek se zase mnoho genů přesunulo do buněčného jádra. Genomy apikoplastu a plastidu se tudíž nijak nepřekrývají a není jak je porovnat.
Záhadu vyřešil právě objev malé hnědé kuličky jménem Chromera velia, která představuje spojovací článek mezi výtrusovci a obrněnkami a samozřejmě je také vyzbrojena vlastním plastidem. Profesor Patrick Keeling z University of British Columbia spolu s českými kolegy Janem Janouškovcem, Alešem Horákem, Miroslavem Oborníkem a Júliusem Lukešem z Jihočeské univezity v Českých Budějovicích genom plastidu Chromera kompletně osekvenoval. Výsledky teď vědci popisují v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences. V genomu našli řadu prvků, které se objevují jak u výtrusovců, tak obrněnek – což znamená, že obě vývojové linie svůj plastid zdědily od společného endosymbionta, kterým byla červená řasa.
Nejnebezpečnějším původcem malárie je prvok zimnička tropická (Plasmodium falciparum)Foto: CDC/PHIL, Licence Public Domain, volné dílo
„Ukradený“ plastid každá linie využila po svém. „Nástroj, který obrněnky a Chromera využívají k dobrému – tedy k symbióze s korály - , se v určitém bodě stal infekčním mechanismem, který výtrusovcům umožňuje nakazit zdravou buňku,“ říká profesor Keeling.
Zdroj: University of British Columbia, PNAS
