Šimpanzi truchlí pro mrtvé a přenášejí mumie
Šimpanz s knihouFoto: Z. Berger, Zoo Ostrava
Hranice mezi lidmi a zvířaty se zase o něco víc rozmlžila. Dvě nezávislá pozorování dosvědčují, že šimpanzi si uvědomují smrt svých blízkých podobně jako lidé. „Lidsky“ navíc vypadá i způsob, jak se šimpanzi se ztrátou vyrovnávají.
Dlouho se zdálo, že lidi od zvířat odlišují tak zásadní fenomény jako je schopnost řeči, užívání nástrojů, kulturní rozdíly a sebeuvědomování. Studie na různých druzích savcích i ptáků ale ukazují, že hranice nejsou tak ostré, jak bychom si mohli představovat. Vynikají zejména šimpanzi, u kterých jsou dokázány jak kulturní rozdíly, tak užívání nástrojů. Dalším fenoménem je vnímání smrti, které souvisí s empatií a sebeuvědoměním.. Dvě nová pozorování spolu s dřívějšími poznatky ukazují, že u šimpanzů je mnohem rozvinutější, než se zatím zdálo.
První článek v časopise Current Biology popisuje okolnosti smrti šimpanzice, která umírala stářím v jednom britském safari parku. Několik dní před smrtí se jí od členů tlupy dostávalo zvýšené péče o srst, hlazení a dalších pozorností, kterými šimpanzi zjišťovali, jestli je samice ještě naživu. Po smrti zůstala její dcera celou noc u těla, ačkoli normálně spává jinde. Poté, co pracovníci parku tělo odklidili, se vyhýbala plošině, kde její matka skonala. Také ostatní šimpanzi byli několik dní po smrti samice nápadně klidní až „zasmušilí“ a k místu úmrtí se moc nepřibližovali.
Příbuzní - šimpanz, Homo erectus a Homo sapiens
Druhé pozorování, které popisuje další článek v Current Biology, pochází z pralesů Guineje, kde mezi divokými šimpanzi řádila epidemie respiračního onemocnění. Kromě jiných šimpanzů jí podlehla i dvě mláďata. Jejich matky se zachovaly velmi podobně: obě odmítaly opustit těla mláďat a celé týdny a měsíce (u jedné samice 68 dní) je nosily při sobě. Během této doby těla kompletně mumifikovala, ale samice jim věnovaly stejnou pozornost a péči, jako živým mláďatům. Dlouho trvalo, než se od nich dokázaly dočasně odpoutat a začaly mumie půjčovat i jiným členům tlupy. Ti o mrtvolky mláďat projevovali určitý zájem, ale žádné známky averze.
Šimpanzi jsou naši nejbližší příbuzní a sdílejí s námi smysl pro to, co je fér, nebo třeba schopnost kooperovat v zájmu dosažení cíle. Jak vnímají smrt svých blízkých je proto velmi fascinující otázka, říkají vědci.
