Námluvy chrání mořské želvy před změnami klimatu

Kareta obrovská (Chelonia mydas)Foto:  Uživatel: Mbz1, licence Creative Commons Attribution 3.0 Unported

Středomořská populace karet obrovských je vůči stále vyšším teplotám překvapivě odolná. Vděčí za to strategii samců při námluvách.

Východní StředomoříFoto:  Google Maps

O pohlaví mláďat mořských želv rozhoduje teplota, v jaké jsou inkubována vejce. Při teplotách kolem 29°C se líhnou z vajec samečkové a samičky v poměru 1: 1. Při nižších teplotách převažují mezi mláďaty samečkové. Při vyšších teplotách se naopak líhne převaha samiček. Na většině hnízdišť karety obrovské (Chelonia mydas) ve Středozemním moři vládnou teploty, které mají za následek výraznou převahu samiček v potomstvu. Samců bývá mezi mláďaty nejvýše třetina a na některých hnízdištích se samci nelíhnou vůbec. Mnozí vědci se obávají, že se stoupajícími globálními teplotami bude samečků dál ubývat a že populacím mořských želv hrozí ztráta genetické rozmanitosti. Želvy by pak mohly padnout za oběť degenerativním změnám podobně jako přešlechtěná plemena domácích zvířat. 

Kareta obecná klade vejceFoto: National Park Service images

Tým vedený Annette Broderickovou z University of Exeter prověřoval aktuálnost této hrozby u karet obrovských hnízdících na severním pobřeží Kypru. Vědci odebrali vzorky dědičné informace samicím kladoucím vejce i potomkům, kteří se z těchto vajec vyklubali. Výsledky zveřejněné ve vědeckém časopise Proceedings of the Royal Society B jsou nečekaně povzbudivé. Ukázalo se, že mladé karety vyklubané z jediné snůšky jsou nevlastní sourozenci, protože všechny nemají jednoho společného otce. Každá samice se pářilo s více než jedním samcem a to znamená, že samců je pořád ještě dost. 

Malá kareta na cestě do vodyFoto: National Park Service images

Vědci zvažují několik vysvětlení. Sledování karet obrovských pomocí vysílaček a satelitů odhalilo, že samci podnikají po východním Středomoří výpravy dlouhé i několik tisíc kilometrů. Mohou tedy plodit potomky se samicemi kladoucími vejce na různých hnízdištích. Samice se rozmnožují jednou za čtyři až šest roků. To znamená, že v jednom roce se páří jen část samičí populace. Samci ale mají zřejmě rozmnožovací sezónu mnohem častěji – možná každoročně. Mohou tak plodit potomstvo i s velmi početnou populací samic. Navíc nelze vyloučit, že si samice udrží v pohlavních orgánech životaschopné sperma z minulého páření. Při dalším páření s jiným samcem by pak došlo k namíchání spermií a genetická různorodost potomstva by se tím opět zvýšila. 

Annette Brodericková k tomu říká: „Klimatické změny představují pro želvy nadále významnou hrozbu, ale výsledky našeho výzkumu ukazují, kde jsou opravdové problémy a jaká opatření by je mohla řešit.“