Toulavá jezera

Hora Mt. Herschel (3335 m), AntarktidaFoto: Andrew Mandemaker, licence Creative Commons Attribution 2.5

Jezera na mořském ledovém šelfu u pobřeží Antarktidy urazí za rok půl kilometru.

AntarktidaFoto:  public domain

Až do roku 1940 byl průliv mezi Palmerovou zemí na Antarktickém poloostrově a Alexandrovým ostrovem v Bellinghausenově moři považován za pevninu. Pak ale američtí polárníci odhalili, že průliv kryje plovoucí led o síle kolem 250 metrů, který sem stéká z pevninských ledovců Palmerovy země. Šelf dostal jméno podle anglického krále Jiřího VI., jehož osudy nám nedávno přiblížil oskarový film Králova řeč. 

Tučňák uzdičkovýFoto: Tomáš Sniegoň

Během antarktického léta povrch Ledového šelfu Jiřího VI. taje a vznikají na něm louže, jezírka a jezera. Ta největší jsou hluboká několik metrů a zabírají plochu několika kilometrů čtverečních. Vědci se o existenci těchto jezer dozvěděli až v 70. letech minulého století. Další podivuhodnou vlastnost jezer na povrchu Ledového šelfu Jiřího VI. objevila studentka geologie na University of Chicago Claire LaBerberová. Její šéf Douglas MacAyeal jí zadal celkem nudnou práci. Měla digitalizovat sérii satelitních snímků povrchu Ledového šelfu Jiřího VI. Studentka si všimla, že se jedno jezero po šelfu pohybuje. Nejdřív přičítala pohyb jezera pohybu celého ledového šelfu. Jenže podrobnější analýzy odhalily, že jezero urazí denně více než jeden metr a putuje tudíž 5krát až 10krát rychleji než samotný šelf. Navíc byl kurz jezera odlišný od směru, kterým se valí ledová masa šelfu. To už byla věc, s kterou musela seznámit MacAyeala. Společně pak odhalili na Ledovém šelfu Jiřího VI. jedenáct velkých „toulavých“ jezer. Výsledky měření pohybu jezer publikovali v Geophysical Research Letters. 

Jezero Fryxell, AntarktidaFoto: Joe Mastroianni, National Science Foundation, public domain

LaBerberová a MacAyeal nabízejí ve studii vysvětlení pro tento zvláštní fenomén. Ledový šelf Jiřího VI. má protáhlý a zakřivený tvar. MacAyeal ho přirovnává k banánu dlouhému 450 kilometrů a širokému od 20 do 70 kilometrů. Ledová masa se tlačí z Palmerovy země přes úzký průliv k Alexanderovu ostrovu. Její okraje se u břehů ostrova bortí do systému hřebenů a prohlubní. Jezera vznikají hromaděním vody v prohlubních. V presu mořské úžiny se led deformuje a nakonec klouže podél pobřeží ostrova. Jezera se „přelévají“ a poměrně rychle přitom mění svou polohu. 

Jezera na povrchu ledovců často věští lámání nebo úplný kolaps ledovcové masy. Ledovému šelfu Jiřího VI. však podle odborníků rozpad v dohledné době nehrozí. Masy ledu se opírají a skalnaté břehy Alexandrova ostrova a Palmerovy země a to jim dodává na stabilitě.