Vzpomínka na prof. Elisabeth Kalko

Prof. Elisabeth Kalko při 15. ročníku Mezinárodní konference o výzkumu netopýrů v PrazeFoto: Jaroslav Červený

Dnes bereme sdělení, že netopýři vydávají při lovu jiné echolokační signály, jako prostý fakt. Stejně tak pokročilo naše poznání netopýrů, kteří pomocí echolokace dokáží lovit i pod vodní hladinou. Jsou to některé z výsledků práce prof. Elisabeth Kalko.

Profesorka Elisabeth Kalko (10. 4. 1962 – 26. 9. 2011) byla významnou německou chiropteroložkou. Působila na katedře experimentální biologie na univerzitě v Ulmu a ve Smithsonově institutu pro výzkum tropů v Panamě. Ačkoli jí bylo pouhých 49 let, můžeme ji už dnes počítat k nestorům výzkumu netopýrů. Obdiv získala nejen její neobvyklá šíře profesních zájmů, ale i nebývalá energie a preciznost, se kterými dokázala své experimenty realizovat a dotáhnout do konce. 

Jedním z jejích učitelů a posléze dlouholetým kolegou byl také významný český chiropterolog prof. Ivan Horáček z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty UK a předseda České společnosti pro ochranu netopýrů. Proto právě on s Tamarou Urválkovou na profesorku Elisabeth Kalko zavzpomínal. Připomněl nejen své osobní vzpomínky, ale také výsledky výzkumů, kterými se prof. Kalko vepsala do učebnic chiropterologie. 

Profesorka Kalko ve vysílání Leonarda
Při 15. ročníku Mezinárodní konference o výzkumu netopýrů, která probíhala v loňském roce v Praze, jsme se s profesorkou Elisabeth Kalko setkali a při té příležitosti vznikl rozhovor o echolokaci i dalších zvucích, které netopýři vydávají a rovněž o přístrojích, které lidskému uchu umožňují netopýry slyšet. Tento rozhovor vám v nesestříhané verzi nabízíme jako ohlédnutí za prací prof. Kalko.