Čína a AIDS

Odhadovaný počet osob (dospělí a děti) žijících s HIV/AIDS v jednotlivých světových oblastech, 2008Foto:  WHO

V posledním desetiletí se v souvislosti s prudkou ekonomickou modernizací Číny prudce mění i normy chování včetně vztahu k sexuálnímu chování. Do té doby se o sexuálním chování prostě nemluvilo. Čína se musí vypořádat s tichou epidemií AIDS, jinak hrozí obrovské, nejen ekonomické potíže.

„Haló, tady masérka…chcete masáž?“…je věta, kterou jsem se na svých cestách po Číně opakovaně slýchal pozdě v noci v hotelu, když jsem rozespale zvednul telefon u postele. Jde o nový jev, do konce 90. let jsem se s ním nesetkával. I v průběhu procházky podél jezera v centru Pekingu mi pasáci zcela otevřeně nabízeli děvčata. 

První pacient zemřel v Číně na AIDS v červnu 1985. V polovině 90. let se celé vesnice rolníků ve střední Číně nakazily virem v souvislosti s kampaní dárcovství krve a krevních produktů při níž nebyly zajištěny elementární hygienické podmínky. Chudí lidé se na venkově nechali nalákat vidinou snadných peněz při masivních komerčních odběrech krve. Lidé, kteří krev odebírali nebyli zdravotníci a naprosto ignorovali nebezpečí přenosu infekčních nemocí včetně AIDS. I proto v roce 1995 uzavřeli v Číně všechna komerční centra sběru krevní plazmy. O rok později zahájil stát první kampaň prosazující používání kondomů. Čínská sexuální výchova byla tehdy minimální a kondomy si člověk mohl koupit pouze v lékárně. 

Na sklonku 90. let oznámila vláda třináctiletý plán prevence a kontroly HIV/AIDS. Přesto v červenci 1998 potvrdili epidemiologové výskyt AIDS ve všech čínských provinciích. Počet lidí nakažených virem HIV ve srovnání s předchozími lety prudce stoupal. Na sklonku roku 2001 se rozjíždí politika „Čtyři bezplatná opatření, jedna péče“, jde o bezplatné poskytování léků na AIDS, bezplatnou prevenci přenosu viru z matky na plod, bezplatné poskytování testů a poradenství, bezplatnou školní docházka pro sirotky po zemřelých na AIDS a bezplatnou péči o pacienty s HIV. V současnosti je tato péče poskytována ve více než 120 centrech po celé zemi. 

Prvního prosince roku 2003 oznámila Čína v souvislosti s mezinárodním dnem boje proti AIDS, že odhadovaná populace lidí nakažených HIV je 840 tisíc, z čehož u 80 tisíc nemoc již propukla. V roce 2004 se s pacienty setkal i čínský prezident. Lidé s AIDS jsou přesto i nadále ostrakizováni a nemoc démonizována. V lednu 2006 čínské ministerstvo zdravotnictví a Světová zdravotnická organizace společně oznámili pokles odhadovaného počtu nakažených HIV v Číně na 650 000. Přesto odhady říkají, že skutečný počet nosičů viru HIV může být až desetinásobný. 

Čínská vláda od konce 90tých let zásadně rychle změnila postoj k epidemii HIV - do té doby ji ignorovala - a nastartovala masivní kampaň srovnatelnou s kampaněmi v ostatních zemích světa. Většinová populace stále o skutečném nebezpečí neví nebo jenom velmi málo. Prudérní konfuciánská filozofie v kombinaci s hloupým postojem aparátčíků z 80. let tvrdících, že HIV/AIDS se „nás netýká, je to problém morálně zkaženého Západu“ napáchaly hodně škody. Je jisté, že masivní osvětová kampaň musí v Číně pokračovat. Jinak existuje riziko, že současná ekonomicky aktivní mladá a střední generace v budoucnosti prořídne a roztočené kolo ekonomiky se bude otáčet podstatně pomaleji nebo se úplně zastaví. Což by jistě mělo nedozírné důsledky - nejenom v Číně. 

Cyklus rozhlasových fejetonů Tomáše Koukolíka Čína, jak ji příliš neznáme vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.