Číňané a kouření

Čína patří mezi země, kde je kouření, zejména mezi muži, široce rozšířené.Foto: Fotobanka stock.xchng

Před pěti lety se Čína jako jedna z více než sta zemí, které podepsaly Rámcovou úmluvu kontroly tabáku Světové zdravotnické organizace, zavázala, že od ledna 2011 zakáže kouření ve veřejných vnitřních prostorách a na pracovištích.

6. ledna letošního roku byla v Pekingu uveřejněna hodnotící zpráva nazvaná Kontrola kouření a budoucnost Číny. Podle novin Beijing Times, které vedle dalších médií o výsledcích zprávy informovaly, jsou dle čínských i zahraničních odborníků čínská protikuřácká opatření jedna z nejméně efektivních na světě. Zpráva hovoří o tom, že pokud hodnotíme úsilí prosadit zákaz kouření na stupnici nula až sto, Čína dosáhla asi 37 bodů a patří tak do spodní třetiny žebříčku sledovaných zemí. Zpráva obsahovala údaje shromážděné více než 60 odborníky nejen z řad zdravotníků, a jde o první takovou zprávu vůbec. Vyplývá z ní, že opatření na boj s kouřením nejsou vůbec účinná. Kouření se stalo nejčastější příčinou úmrtí v Číně a klíčoví producenti tabákových výrobků se prosazování nových zákonů proti kouření tvrdě brání. 

Čína patří mezi země, kde je kouření, zejména mezi muži, široce rozšířené. Oficiální čísla hovoří o více než třetině populace, což je pravděpodobně podhodnocený údaj. Čínský tabákový průmysl je největší na světě. Pasivnímu kouření jsou vystaveny téměř tři čtvrtě miliardy lidí. Úmrtnost v souvislosti s aktivním i pasivním kouřením se odhaduje na 1.2 milionu lidí ročně, toto číslo se má podle studie zvýšit do roku 2020 na 2 miliony a do roku 2030 o další milion, přičemž předchozí odhady udávaly do roku 2050 tři miliony úmrtí ročně. Náklady spojené s léčbou nemocí způsobených kouřením byly v loňském roce v přepočtu téměř 200 miliard korun. Vláda dosud neschválila celostátní zákaz kouření v restauracích nebo na úřadech. Souvisí to i s tím, že velké tabákové společnosti platí velké daně. Zákon o reklamě propagaci tabákových výrobků umožňuje. Velcí producenti cigaret jsou zároveň velkými sponzory řady sociálních projektů. 

Zatím se nepodařilo prosadit, aby na krabičkách cigaret bylo uvedeno na polovině plochy varování o škodlivosti kouření. Varování sice uvedeno je, ale je psáno maličkými znaky a říká doslova pouze kouření škodí zdraví. Běžné cigarety nejsou drahé a krabička se v přepočktu pohybuje kolem 30 korun. Cena srovnatelných cigaret v Hongkongu je šestkrát vyšší. I když v roce 2009 zdanila vláda velkoprodej cigaret pěti procenty, prodej přesto zůstává na stejných číslech. 

V Číně se zatím nepodařilo prosadit, aby na krabičkách cigaret bylo uvedeno na polovině plochy varování o škodlivosti kouření.Foto: Fotobanka stock.xchng

Odborníci tvrdí, že k omezení počtu vykouřených cigaret může vést jejich celoplošné podstatné zdražení. Tomu se ale vláda z populistických důvodů brání. Přesto se někde daří částečně kouření omezovat. Ve městě Nan-čchang ve východočínské provincii Ťiang-si byly do nedávna nejpřísnější zákony omezující kouření v úřadech, v kancelářích, barech, zábavních podnicích a dalších veřejných místech. Zákon měl ale řadu kritiků a byl považován za nerealistický. Na konci roku 2010 proto místní zákonodárci přísný zákon smetli ze stolu a kouření pouze omezili tak, že jej zmírňují v kancelářích, omezují ho jen na veřejné prostory a posunují úplný zákaz například v čekárnách z letoška na rok 2015. O dva roky se také do stejného data posunul zákaz kouření v barech, restauracích a zábavních podnicích. 

V Pekingu se situace nejen v souvislosti s nedávnou Olympiádou mění. Místní zdravotní odbor sice zveřejnil 24. prosince loňského roku zprávu, že protitabáková opatření fungují v hlavním městě již dvanáct let, leč s dovětkem, že úplný zákaz kouření na úřadech a v uzavřených a pracovních prostorách a veřejné dopravě se posouvá o pět let, do roku 2015. Podle oficiální statistiky z roku 2009 zakázalo v Pekingu 70 procent veřejných prostranství kouření a poté, co v roce 2008 došlo k prosazení nových předpisů, je ve městě přes tisíc restaurací, 218 nemocnic a 66 tisíc taxíků, kde se kouřit nesmí. Prosazování tohoto zákazu kouření ale není kontrolováno a řada restaurací neodděluje část pro kuřáky od části nekuřácké. 

Proč se tedy nedaří kouření v Číně regulovat? Zřejmě to souvisí se zjevným střetem zájmů. Čínský úřad pro státní tabákový monopol, který vytváří tabákovou politiku a zajišťuje její prosazování, zároveň kontroluje čínskou národní tabákovou společnost, největšího výrobce tabákových výrobků na světě. Kouření je v Číně hluboce zakořeněné a kvalitní tabákové produkty se běžně považují za prestižní dárek. Nedávno se alespoň prosadilo nařízení zakazující kouření ve školách a učitelé byli instruováni, aby před žáky nekouřili. Naštěstí dosud čínská mládež školního věku cigaretám nepropadá tolik, jako česká a kouření je rozšířené až od dospělosti. Podobně jako u nás je ale jeho skutečné omezení nepopulární a s jeho prosazováním budou zřejmě stále potíže. 

Cyklus rozhlasových fejetonů Tomáše Koukolíka Čína, jak ji příliš neznáme vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.