Kubánský tanec mezi kulturami

Někteří Kubánci emigrovat nechtějíFoto: Fotobanka stock.xchng

Název "ostrov svobody" v sobě skrývá ironii. Od tohoto pojetí svobody utíkají tisíce lidí, většinou do Spojených států amerických. Poslední relikt socialismu však znovu přenáší levicové vlivy do celé Jižní Ameriky. Takže kubánská migrace bývá vlastně hodně turbulentní.

Kuba přitom nabízí velké bohatství, spočívající hlavně v obyvatelích. I my ze svých dějin víme o tisících Kubánců, kteří žili mnoho let v bývalém socialistickém Československu. A nejen tam, svůj kulturní a vlastně i genetický otisk zanechali i v sousedním Polsku, nebo bývalé Německé demokratické republice. Výměna za tisíce českých odborníků byla v té době taky významná. Dnešní imigranti v České republice jsou kupodivu nejčastěji uprchlí křesťané, kteří mají na Kubě stále špatnou pozici. 

Polovina Kubánců je pro Castra, druhá by ráda emigrovalaFoto: Fotobanka stock.xchng

Ke břehům ostrova připlul lodí s kříži na plachtách Kryštof Kolumbus už roku 1492, teprve od roku 1511 ho ale Španělé začali osídlovat. Svým civilizačním působením i nemocemi vyháněli zdejší Indiány z úrodné půdy, díky které si Španělé Kubu předcházeli. Poddaní madriského dvora zde vládli až do roku 1898. Kromě let 1762-1763, kdy zde dočasně působil britský guvernér. To už Španělé tuto zemi stačili zaplnit svými potomky, kteří zde dominují dodnes. 

Mnoho společenských tanců se narodilo na KuběFoto: Fotobanka stock.xchng

Běloši a míšenci s bělochy tvoří sedm desetin všeho obyvatelstva. Jejich migrace směřovala na úrodné pozemky venkova, ale i do bohatých přístavů, které sousedily s pobřežím celého Karibiku. Potomci Indiánů zde však zůstali jenom jako míšenci-mestici, živící se většinou jako chudí družstevníci. Podobně jako do jiných zemí Ameriky sem taky byly dováženi černí otroci z Afriky, kteří přicházeli pracovat rovnou na plantáže. Ti patří až dodnes mezi nejchudší vrstvy obyvatelstva. Podobnou nespravedlnost viděl na haciendě svého otce i mladý Fidel Castro, jehož rodina pocházela přímo ze Španělska. Proto se stal právníkem a už jako mladý se po emigraci do Mexika snažil Kubu několikrát vojensky napadnout. 

Po dobytí levicovými povstalci došlo na Kubě ke změnám. Do roku 1959 zde vládli Američané, kterých zde bylo velké množství. Měli zde mnoho nočních klubů, kasin a obchodních firem. Po jejich divokém opuštění ostrova při puči je následovali statisíce Kubánců. Jen ve floridském Miami a okolí dnes žije 440 000 Kubánců, kteří stále jako emigranti čekají na změnu režimu. Po rozpadu států komunistické soustavy, především během 90. let, je následovali další tisíce chudých Kubánců na vorech, kteří se stali trochu nechtěnými imigranty. 

Ostrov svobody? To je relativníFoto: Fotobanka stock.xchng

Po zchudnutí Kuby kvůli špatnému odbytu cukrové třtiny a dalších plodin se kulturní emigrace ve španělsky mluvícím světě těšila, že se konečně vrátí domů. Ale zatím se tak nestalo. Kubánští revolucionáři přitom navíc stačili bojovat v takových zemích, jako je Bolívie nebo Angola. Je zvláštní, kolika původním Kubáncům se po zemi svého narození stýská.
Na ostrově jsou stále přímo propojené evropské a africké prvky, které původně přinesla až imigrace ze zámoří. Mísí se hlavně v náboženství, v hudbě, především však v tancích, jako jsou salsa, rumba, mambo, čača, nebo habanera. Kubánci jsou známí tím, že z původních kultur vytvořili novou svéráznou kulturu. Jen budoucnost ale ukáže, kdo bude na ostrově svobody tancovat třeba za deset let.