Slovinské odlišnosti

Slovinsko je známé hlavně svými přírodními krásamiFoto: Fotobanka Stock.xchng, Ivan marn

Ačkoliv mnoho z nás stále vnímá Slovinsko zejména jako součást někdejší Jugoslávie, od zemí jako je Srbsko či Chorvatsko se Slovinsko často liší.

A lišilo se i v historii, jak říká slovenista David Blažek, historická odlišnost do značné míry podmínila i odlišnost aktuální. „Skutečně bych řekl, že valná část české populace má Slovinsko zařazeno v jugoslávském, možná i balkánském kontextu. Slovinsko jako etnikum ale spadá svou kulturou a povahou spíše do toho středoevropského prostoru a i z hlediska historického vývoje bylo Slovinsko vždycky spíše součástí habsburské monarchie nebo západních uskupení, než že by patřilo do těch státních útvarů jižnějších,“říká David Blažek.
 

Celý rozhovor o současném Slovinsku, jeho pozici v regionu, ale i o desetidenní válce se Srbskem si můžete poslechnout zde: 

Euro - Ilustrační fotoFoto: Fotobanka Stock.xchng

Vždycky tak trochu evropské… 

I o současném Slovinsku platí, že je spíše součástí západní Evropy než Balkánu. Jako první vstoupilo Slovinsko v rámci bývalých jugoslávských zemí do NATO a jako první také zavedlo bezvízový styk s USA. Jako jediná jugoslávská země je členem Evropské unie, v roce 2007 zavedlo euro a o rok později se coby první z nově přistoupivších zemí chopilo kormidla předsednictví Rady Evropské unie. Z čeho tato silná orientace na euroatlantické struktury pramení? 

„Troufnul bych si říct, že Slovinsko se snažilo o vymanění z toho jugoslávského kontextu ještě v době, kdy Jugoslávie existovala. Slovinsko bylo vždycky hospodářsky velmi silně napojeno na Západ, velká část slovinského exportu už v době Jugoslávie směřovala na západ na evropské trhy. Navíc Slovinci na rozdíl od nás měli příležitost volně na Západ vycestovávat,“ vysvětluje možné kořeny tohoto příklonu David Blažek. 

Desetidenní válka 

Nevybuchlé miny v Chorvatsku - památka války v bývalé JugosláviiFoto: Martin Dorazín

A jiné je Slovinsko i v tom, že se po rozpadu Jugoslávie nezapojilo do tehdejšího válečného běsnění. Neznamená to ale, že by se bojům za vlastní nezávislost zcela vyhnulo. 

Slovinsko svou samostatnost vyhlásilo společně s Chorvatskem 25. června 1991 a o dva dny později začala takzvaná desetidenní válka. Ve snaze udržet celistvost jugoslávské federace vstoupila na slovinské území Srby ovládaná Jugoslávská lidová armáda. Narazila ovšem na až překvapivě silný odpor tamních obyvatel.
 

Jak už název války napovídá, trvala 10 dní, do 7. července 1991 a podle statistik slovinského Červeného kříže v ní zahynulo 60 osob - 39 příslušníků jugoslávské armády, 8 členů slovinských ozbrojených sil a 13 civilistů. „Slovinsko v tomto ohledu mělo skutečně štěstí, protože nebylo tak silně připoutáno k mocenskému centru v Bělehradu jako například Chorvatsko. Na chorvatském území už mají Srbové své zájmy, i vzhledem k národnostnímu složení,“ upozorňuje David Blažek na skutečnost, která Slovinsku k rychlému zisku samostatnosti také pomohla. V kombinaci s odbojnou slovinskou Teritoriální armádou a také silným tlakem ze západu Evropy se proto Srbové rozhodli boje ve Slovinsku ukončit. Tečku za nimi udělala tzv. Brionská deklarace. Slovinsko se v ní zavázalo na tři měsíce zastavit veškeré osamostatňovací aktivity, po vypršení této lhůty ale nezávislosti už nic nestálo v cestě. V sousedním Chorvatsku se ale mezitím rozzuřila regulérní válka mezi Chorvaty a místními Srby.
 

A je to koneckonců i relativní etnická homogenita, čím se Slovinsko od mnoha svých národnostně pestrých sousedů liší.