Nanosonda k soustavě Alfa Centauri?
Proxima centauriFoto: NASA
Pokroky nanotechnologie naznačují, že by už brzy vyšleme do vesmíru sondy mnohem menší než dnes. To by nejen snížilo energetickou bariéru pro průzkumné lety k planetám naší soustavy, ale otevírá to i teoretickou možnost letu sondy k nejbližší hvězdě.
Příspěvek jste mohli slyšet v magazínu Nula-jednička. Další témata: Vizuální styl NTK, Soutěž Eurobot 2009, Wikimedia Česká republika, Zvony a zvonaři - 5. díl: Srdce a zvoník, Četba - P. Urban: V koruně stromu.
Někteří fyzikové přišli nedávno s nápadem na konstrukci elektromechanického nanorobota na bázi uhlíkových nanostruktur. Tento robot by měl senzory, řídící počítač, komunikační zařízení podobně jako dnešní sondy. Pouze by všechno bylo mnohem menší.
Sonda o hmotnosti odpovídající tisícům až desetitisícům atomů vodíku by mohla být urychlena třeba výkonným elektromagnetickým dělem na rychlost desetiny rychlosti světla.
Na podobném principu jsou běžně urychlovány svazky nabitých částic v urychlovačích. Sonda by ale nejdřív musela získat elektrický náboj (nebo by musela být zmagnetizována) a celý proces by nesměl vést k jejímu poškození. Dělo by určitě muselo být umístěno v kosmu.
Pokud by se vypuštění takové sondy povedlo, vyhnuli bychom se dnes nedosažitelným energetickým či palivovým nárokům, které jsou u sond dnešní velikosti nevyhnutné. Sond bychom mohli navíc vystřelovat desítky či celé kooperující roje.
Dalším problémem je zabrzdění sondy u cíle. Ale i v řídkém meziplanetárním prostředí by mohla lehká sonda začít brzdit buď pomocí aerodynamických klapek, sluneční nanoplachty či elektrostaticky. Takto bychom se mohli dočkat prvních přímých informací z jiné hvězdné soustavy třeba už za 50 až 60 let.
