29. prosince  2009  rubrika: Technologie

Flashdisk z plastu

Substrát z polyetylén naftalátu nese pole pamětí - Foto: Takao Someya Group University of Tokyo

Substrát z polyetylén naftalátu nese pole pamětíFoto: Takao Someya Group University of Tokyo

Nová generace plastových elektronických součástek staví na polovodivých organických polymerech, tedy na plastických hmotách. Vedle solárních článků a organických LED displejů už mohou pružné tenké fólie sloužit také jako flashové paměti. Plastické součástky jsou oproti křemíkovým mnohem lehčí a levnější.

Běžné flashdisky jsou složeny z křemíkových tranzistorů. Data se do nich ukládají elektricky a nemizí ani po vypnutí zdroje elektrické energie, podobně je tomu u klasických magnetických pevných disků. Flashdisky dnes najdete v mnoha druzích elektroniky, především v přenosných zařízeních. Neobsahují pohyblivé části, a proto se nemohou poškodit vlivem prudkého pohybu, to je jejich hlavní výhoda oproti rotujícím magnetickým diskům. Tenké pružné flashdisky by mohly najít uplatnění v tzv. distribuované výpočetní technice, tedy například jako paměťové součástky senzorů rozprostřených v přírodě nebo jako paměti, integrované s displeji, oděvy či mikromotory. 

Paměťové pole v detailu. Bílé části jsou řídící hradla, modré pod třemi elektrodami jsou organické polovodiče. - Foto: Takao Someya Group University of Tokyo

Paměťové pole v detailu. Bílé části jsou řídící hradla, modré pod třemi elektrodami jsou organické polovodiče.Foto: Takao Someya Group University of Tokyo

Týmu japonských vědců z Tokijské univerzity se podařilo takové organické plastické flashdisky vyrobit. Jde o čtvercová pole paměťových buněk v počtu 26 x 26. Buňky se nacházejí na fólii, kterou tvoří substrát z pryskyřice, touto pryskyřicí je polyetylén naftalát. Fólie je tak pružná, že ji můžete stočit do ruličky o průměru pouhých 6 milimetrů, aniž by došlo k porušení elektrických nebo mechanických vlastností součástky. 

V plastických flashdiscích se nachází stejný typ tranzistorů jako v klasických křemíkových flashdiscích, proto se pro ně používá i stejné označení. Běžné flashdisky umějí uchovat data po dobu několika let, plastický flashdisk umí totéž zatím jen po dobu 24 hodin. Klíčovým problémem je vhodný izolační materiál, který umožňuje práci s oddělenými elektrickými náboji v paměťových jednotkách. 

Izolační vrstvou v nové součástce je 2 nanometry tenká samoorganizující se vrstva, společně se 4 nanometry tenkou vrstvou oxidu hlinitého. Velikost čtecího napětí v plastickém flashdisku je 1 volt, velikost napětí, při kterém dochází k přepisu dat, je 6 voltů. Data lze přepsat zatím jen tisíckrát, u křemíkových flashdisků ovšem asi 100 000x. Vědci pracují na zlepšení všech parametrů plastických disků. 

Autor:  Pavel Vachtl
Pořad: leonardo.rozhlas.cz  |  Stanice: ČRo Leonardo
 
 
 

Diskuse

Český rozhlas si váží názoru posluchačů a má zájem o korektně vedenou diskusi. Vyhrazuje si proto právo skrýt příspěvky, které odporují dobrým mravům, jsou xenofobní, porušují platné zákony, poškozují dobré jméno Českého rozhlasu, nebo mají reklamní charakter.

Návod na použití diskusního systému DISQUS naleznete zde.

 
tyto komentáře používají systém Disqus

Partneři

  • Akademie věd České republiky
  • České vysoké učení technické
  • Národní knihovna České republiky
  • Národní technická knihovna
  • Vesmír
  • Časopis Naše příroda
  • Science Café
  • Otevřená věda II
  • Časopis Life on Campus