Chytrý písek jako materiál pro transformery

Uvnitř autonomních krychliček je mikroprocesor, umějí se navzájem spojovat pomocí elektropermanentních magnetů. - Foto: M. Scott Brauer

Uvnitř autonomních krychliček je mikroprocesor, umějí se navzájem spojovat pomocí elektropermanentních magnetů.Foto: M. Scott Brauer

Pokud jste čtenáři sci-fi, dobře znáte představu transformujícího se materiálu: mikroskopické součástky se přesně poskládají dohromady, zároveň mohou měnit svůj tvar nebo napodobovat jakýkoliv objekt, kterého se dotknou. Na Massachussettské technice se tato fantazie pomalu stává realitou.

Odborníci z Laboratoře distribuované robotiky na MIT své mikrosoučástky nazvali “chytrými granulemi”. Jde o autonomní malé krychličky, které uvnitř mají drobný mikroprocesor a které se umějí navzájem spojovat pomocí tzv. elektropermanentních magnetů. Tyto magnety je možné impulsem elektrického proudu zapnout či vypnout. Pokud se podaří takové chytré granule dále zmenšovat, došli bychom k představě “chytrého písku” a nakonec i “chytrého prachu”. Při tak výrazném zmenšování ale není jednoduché zachovat alespoň minimální nutnou výpočetní sílu mikrosoučástek. 

Zkopíruj. Cokoliv  

Vědci zkoušeli své rozptýlené mikroroboty na následujícím úkolu: do hromady chytrých granulí položili určitý objekt. Mikroroboti naprogramovali tak, aby nejdřív změřily a prostorově zmapovaly vložený objekt. Potom měli díky spojené výpočetní síle a vzájemné komunikaci vytvořit zvětšený prostorový model daného objektu. Vědci při tom mohli zvolit, jak velká má kopie předmětu být. 

Součástky, které byly při stavbě kopie zbytečné, se mohly od aktivních granulí oddělit, zůstaly stranou do chvíle, než byly při stavbě využity. Stejný rekonstrukční algoritmus je možné využít opakovaně pro výrobu více kopií. Je možné ho i zcela vypnout, pak se vzniklé objekty opět rozpadnou na své základní součástky. 

Odborníci svoji metodu demonstrují také v počítačových simulacích. Je úžasné, že všechny krychličky jsou schopny komunikovat a zpracovávat informace společně, ať už se nacházejí v jakékoliv části prostoru. Je zajímavé, že spíše než skládání či přidávání jednotlivých kostek jako ve stavebnici se kolektivní činnost chytrých oblázků podobá spíše postupu kameníka nebo sochaře - přebytečné kostky jsou ze souvisle vyplněného prostoru postupně odebírány. 

Zdroje: Physorg.com, Popular Science, MIT 

Autor:  Pavel Vachtl
Pořad: Nula-jednička  |  Stanice: ČRo Leonardo
Čas vysílání: Pořad jsme vysílali do 28. února 2013.  
 

Nové články v rubrice

 

Diskuse

Český rozhlas si váží názoru posluchačů a má zájem o korektně vedenou diskusi. Vyhrazuje si proto právo skrýt příspěvky, které odporují dobrým mravům, jsou xenofobní, porušují platné zákony, poškozují dobré jméno Českého rozhlasu, nebo mají reklamní charakter.

Návod na použití diskusního systému DISQUS naleznete zde.

 
tyto komentáře používají systém Disqus

Meteor

Proč je na Zemi tak málo helia?

Helium je po vodíku druhým nejhojnějším vesmírným prvkem. Naopak na Zemi je helia jako šafránu. Helium...

Příroda

Predátoři pomáhají kořisti k adaptaci na oteplení

Pokud čelí živočichové tlaku dravců, přizpůsobí se mnohem snáze i dalším nepříznivým vlivům včetně rostoucích...

Planetárium

Planeta u dvojhvězdy Kepler-1647 a pravěké máslo z močálu

Vlčí smečka na Broumovsku, jména pro nové prvky periodické soustavy a objevy ze starobylé jordánské...

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2016 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace