Disk se zárukou milion let

SafíryFoto: S. Kitahashi, licence Creative Commons Attribution 3.0 Unported

Současné digitální nosiče informace uchovávají data ve velkém. Mají však jednu podstatnou nevýhodu - jejich trvanlivost je často menší než životnost běžných papírových knih.

Francouzští vědci z agentury pro správu jaderného odpadu (ANDRA) přišli na zajímavý způsob, jak ve hmotě uchovat informace po až milion let. Potřebují k tomu dva materiály - safír a platinu. Ačkoliv se jejich experimentálnímu médiu začalo říkat disk, s magnetickými disky má málo společného. Jde vlastně o dva tenké plátky průmyslově vyráběného safíru o průměru 20 cm doplněné o tenkou vrstvu platiny, do které jsou data vpisována. Po zápisu jsou oba plátky molekulárně propojeny. Vědcům se povedlo na toto médium zapsat asi 40 tisíc stránek textu společně s jemně vyleptanými obrázky a diagramy. Přečíst je lze pouze pomocí mikroskopu. Vědci pak simulovali proces stárnutí zapsané informace pomocí vložení disku do kyseliny. 

Zajímavá je také motivace pro vývoj podobných nosičů. Pro vědce z agentury ANDRA je jí jednoznačně nutnost trvanlivého zápisu informací o úložištích jaderného odpadu. Budoucí generace lidí za několik tisíc let možná zapomenou, kde leží trvalá úložiště s radioaktivním materiálem, jehož aktivita trvá po tisíce, někdy možná i po statisíce let. Je proto třeba zabránit omylu, aby budoucí archeologové či stavbaři v podobných lokalitách neprováděli průzkum či výkopy. Běžná média s jakýmikoliv informacemi se mohou mezitím mnohokrát rozpadnout a trvanlivý safírový disk může být nakonec jednoduchým a spolehlivým prostředkem pro uchování citlivých údajů. Stejně lze uchovávat encyklopedické souhrny znalostí všeho druhu. Podobné “disky” proto můžeme vnímat jako klíčový nástroj pro zajištění informační kontinuity naší civilizace. 

Zdroj: PhysOrg, Science Magazine