Věda13. července  2007  

Nejstarší Přemyslovci

Antropologický a genetický výzkum kosterních ostatků nejstarších generací Přemyslovců - úvod do problematiky.

Nejstarší dějiny českého státu a dějiny jeho ústředí - Pražského hradu - jsou neoddělitelně spojeny s přímými aktéry těchto událostí, a to se členy vládnoucí rodiny Přemyslovců (Bláhová - Frolík - Profantová 1999). Je jen přirozené, že kosterní pozůstatky Přemyslovců tvoří závažný pramen při zkoumání nejstarších českých dějin. Hroby, v nichž byli Přemyslovci uloženi, byly od 19. století postupně otvírány a zkoumány v kostelních stavbách Pražského hradu (zaniklý kostel P. Marie - Borkovský 1953; bazilika sv. Jiří; rotunda sv. Víta, přestavěná v 11. století na románskou baziliku sv. Víta, Václava, Vojtěcha a P. Marie - Bravermanová - Lutovský 2001; klášter sv. Jiří s kaplí P. Marie/sv. Anny - Borkovský 1975). Skupinu hrobů lze pevně chronologicky vymezit, a pokud se soustředíme jen na knížata (a eventuálně jejich manželky), jedná se také o konečný počet jedinců. Váže se k nim poměrně velký počet písemných zpráv nebo více či méně věrohodná tradice a mají obvykle jednoznačné označení. Zdánlivě se tedy jedná o soubor poskytující velmi dobré podmínky pro interpretaci a pro upřesnění sledu historických událostí na základě poznatků o dožitém věku a fyzických vlastnostech jednotlivých osob. 

Ve skutečnosti se k této skupině hrobů/kosterních pozůstatků váže celý komplex nevyřešených problémů, daný již pouhou identifikací konkrétních osob a od něho s odvíjející problémy chronologické a interpretační (Frolík - Smetánka 1997). 

Vymezení souboru
Zkoumaný soubor zahrnuje kosterní pozůstatky ve větší či menší míře věrohodně spojované s příslušníky přemyslovského rodu, a to od nejstarších doložených knížat až ke generaci synů knížete Břetislava I. (+ 1055), pohřbené v areálu Pražského hradu. Výjimkou je pouze hrob tzv. bojovníka ze III. nádvoří, kde antropologie dokonce příbuznost s Přemyslovci vyloučila, ale nálezový kontext jednoznačně ukazuje na osobu z mocenské špičky tehdejší společnosti. Proto je také zařazen mezi zkoumané jedince (Frolík 2005). 

Přemyslovci pohřbení na Pražském hradě 

Přemyslovská knížata 

KnížePůvodní hrobPřenesený hrobArcheologické označeníVýzkum
Spytihněv I.
(+ 915)
Kostel P. MarieIIN0621950-52
Vratislav I.
(+ 921)
Bazilika sv. JiříBazilika sv. JiříHrob 971959
Sv. Václav
(+ 935)
Stará BoleslavRotunda sv. Víta, jižní apsida1911
Boleslav I.
(+ 967/72)
Rotunda sv. VítaHrob K1 ?1911, 1974
Boleslav II.
(+ 999)
Bazilika sv. JiříHrob 981959-63
Břetislav I.
(+ 1055)
Rotunda sv. VítaKatedrála sv. Víta, Císařská kaple1978
Spytihněv II.
(+ 1061)
Bazilika sv. VítaKatedrála sv. Víta, Císařská kaple1983
Tzv. bojovníkIII. nádvoříStarý královský palácIIIN1991928
 

Přemyslovské kněžny 

KněžnaPůvodní hrobPřenesený hrobArcheologické označeníVýzkum
Ludmila
(+ 921)
Tetín, pak Pražský hrad, bazilika sv. Jiří, různá místaBazilika sv. Jiří, kaple sv. Ludmily1959, 1981
N. Ž.
(Spytihněv I.)
Pražský hrad, kostel P. MarieIIN0621950-1952
N. Ž.
(Boleslav I.)
Pražský hrad, rotunda sv. Víta ?K21911
Emma (?)
(+ 1005/6)
Pražský hrad, bazilika sv. Jiří, hrob 93Bazilika sv. Jiříhrob 921959-1963
Judita/Jitka ze Schweinfurtu
(+ 1058)
Uhry, pak Pražský hrad, bazilika sv. VítaKatedrála sv. Víta, Císařská kaple1978
 

Ostatní příslušníci přemyslovského rodu 

OznačeníUmístěníPohlavíDatováníIdentifikace
Hrob 102Kaple P. Marie/sv. Anny klášter sv. JiříŽena10.-11. století1962 původně abatyše Mlada
Hrob 104Kaple P. Marie/sv. Anny klášter sv. JiříDítěmladší než 102? mladší než 105
12. století
1962 uvažován vztah k hrobu 102
Hrob 105Kaple P. Marie/sv. Anny klášter sv. JiříDítěmladší než 102? 12. století1962 uvažován vztah k hrobu 102
 

Soubor je tvořen kosterními pozůstatky osmi knížat, šesti kněžen a dvou dětí. Jejich identifikace se opírá o dlouhodobé uložení na stejném místě a věrohodnou tradici (sv. Ludmila, Vratislav I., sv. Václav), zčásti autentikami, přiloženými k pozůstatkům při jejich přenášení ve 14. století (Břetislav I., Jitka, Spytihněv II.). Zbylé identifikace jsou více či méně doloženou hypotézou. Proto je velká naděje vkládána do rozvoje klasických antropologických metod a zejména určení DNA. 

Naděje vkládané do analýzy DNA 

Klasický antropologický výzkum (Matiegka 1934; Becker 2000; Bajerová 2006) a zejména historická interpretace jeho výsledků (Vlček 1982; 1997) se setkal s kritickým stanoviskem a následná diskuse nebyla dosud uzavřena (Brůžek - Novotný 1999; Černý - Stránská 1999; Brůžek - Likovský - Černý 2002; Třeštík 1983; 1997; Sláma 1983; 2001). V posledních letech se nebývalého rozvoje a velmi zajímavých výsledků dočkalo studium DNA v antropologickém materiálu. Podobná naděje je vkládána také do studia kosterních pozůstatků Přemyslovců. Relevantní výsledky však prozatím získány nebyly. (Takto byly jenom částečně posouzeny ostatky sv. Ludmily a naznačena možná příslušnost jedné z textilií k původnímu hrobu (Bravermanová 2005). 

Určení a porovnání DNA souboru kosterních pozůstatků přitom může i při omezeném souboru jedinců získat závažná fakta. Potvrzení vzájemné příbuznosti by prokázala příslušnost k rodině Přemyslovců (hrob IIN062 v kostele P. Marie, hrob JK-92 v Jiřské bazilice, hroby K1 a K2 v chrámu sv. Víta), vyvráceny by mohly být i pochybnosti o autenticitě pozůstatků, jejichž spojení s konkrétní osobou je považováno víceméně za jisté (sv. Václav, možno srovnat i s ostatky považované za sestru sv. Václava Přibyslavu). V případě jedince K2 z chrámu sv. Víta by závažný význam mělo prokázání ženského pohlaví (hroby K1 a K2 by představovaly knížecí pár). Kosterní pozůstatky z hrobu K1 v chrámu sv. Víta, hrobu JK-98 z Jiřské baziliky a sv. Václava tvoří v každé z uvažovaných hypotéz dva bratry a jejich otce, a bylo by takto možné identifikovat knížata Boleslava I. a Boleslava II. 

Identifikována by také mohla být jinak blíže neznámá matka Boleslava II. (žena z hrobu JK-92 v Jiřské bazilice nebo uvažovaná žena v hrobě K2 v chrámu sv. Víta). V literatuře se běžně uvažuje o úzkém vzájemném vztahu ženského hrobu 102 a dětských hrobů 104 a 105, uložených v kapli P. Marie/sv. Anny v klášteře sv. Jiří (např. Vlček 1997, 158-9), které však detailní rozbor archeologické situace zpochybnil (Frolík - Maříková - Kubková - Růžičková - Zeman 2000, 252-4). I v tomto případě by byla závažným argumentem shoda či neshoda v DNA. 

Jistotu bychom také získali v případě kosterních pozůstatků připisovaných Břetislavovi a Spytihněvovi II., kde byla na základě klasického antropologického určení konstatována záměna. Nezanedbatelnou součástí projektu je také dokumentace kosterních pozůstatků moderním metodami, neznámými v době průzkumu prof. Vlčka. Tato dokumentace by měla při dalším studiu nahrazovat práci s originálními pozůstatky, eliminují eventuální poškození a také jejich obtížnou dostupnost (část kosterního materiálu by byla pro účely projektu znovu vyjmuta z hrobek a posléze do nich opět vrácena). 

Další nálezy z přemyslovského období 

Za závažné považujeme také získání údajů o soudobé běžné populaci. Proto bylo z pohřebišť na Pražském hradě a jeho nejbližšího okolí vybráno několik souborů (Frolík - Tomková 2005). Pro nejstarší období (tj. 2. pol. 9. - 10. století) je možno využít malou skupinu hrobů, obklopujících hrob tzv. bojovníka na III. hradním nádvoří. Pohřbení byli pravděpodobně příslušníky soudobé elity, obývající hradní areál, lze tedy uvažovat o možném příbuzenském (?) vztahu k hrobu tzv. bojovníka. 

Pro 11. století bude posouzena skupina sedmi hrobů na jižní straně Starého proboštství na III. hradním nádvoří. Uložení koster ukazuje pravděpodobně na skupinu blízkých (příbuzných?), uložených na jednom místě. Hrobové nálezy 11. století mohou být doplněny jednotlivými hroby, datovanými denáry knížete krále Vratislava II. (III. nádvoří, Loretánské náměstí), nebo o skupinu kosterních pozůstatků uloženou v tzv. hrobě K3 a eventuální příslušnost části z nich k tomu, co je považováno za tzv. ostatky bl. Podivena. 

Období 12.-13. století bude studováno pomocí hrobů uložených v kamenné chodbě, která spojovala baziliku sv. Víta se zaniklým kostelem sv. Bartoloměje na III. hradním nádvoří. Chodba byla postavena ve 2. polovině 12. století a zanikla se založením gotické katedrály (1344). Pro období 14.-15. století nedisponujeme jednoduše definovatelnou a uzavřenou skupinou hrobů, proto se pozornost soustředí až na nejmladší hroby, uložené na Loretánském náměstí v pokročilém 15. a v 16. století. Chronologická sevřenost této skupiny ještě bude posouzena detailním rozborem archeologických nálezů. Nejmladší posuzovatelnou skupinu hrobů představují pohřby u Jízdárny Pražského hradu, uložené v období třicetileté války (Blažková-Dubská 2005-6). Mladší kosterní nálezy "běžné" populace nejsou v representativním celku z archeologických výzkumů Pražského hradu k dispozici. 

Zkušební vzorky  

Příprava vhodného kosterního materiálu a vyhodnocení vzorků je v rámci přípravy testováno v pilotním projektu na antropologickém materiálu z pohřebiště na II. hradním nádvoří a na materiálu ze soudobého "venkovského" pohřebiště v Podlažicích (okr. Chrudim). V obou případech se jedná o hroby datované do 12.-13. století. Dvojice pohřbů byly vybrány na základě předpokládané příbuznosti. Pilotní studie, provedená před vlastním zkoumáním kosterních pozůstatků přemyslovské rodiny, potvrdí vhodnost navrhovaných postupů DNA analýzy. 

Antropologické a genetické závěry by byly konfrontovány s poznatky archeologickými a historickými. Výstupem bude monografie, shrnující pohled na významné jedince i běžnou populaci žijící v hradním areálu v 9. až 17. století. 

Přemyslovští králové
Vratislav II. (1085-1092)
Vladislav II. (1158-1172)
Přemysl Otakar I. (1198-1230)
Václav I. (1230-1253)
Přemysl Otakar II. (1253-1278)
Václav II. (1278-1305)
Václav III. (1305 - 1306) 

Nejstarší dosud potvrzený Přemyslovec
Bořivoj I. (Objevuje se v roce 872) 

Poslední Přemyslovec
Václav III. (+ 1306) - zavražděn v Olomouci při vojenském tažení do Polska.) 

Přemyslovská knížata
Bořivoj I. (872-889), Spytihněv I. (895-915), Vratislav I. (915-921), Svatý Václav (921-935), Boleslav I. (935-972) , Boleslav II. (972-999), Boleslav III. (999-1002), Vladivoj (1002-1003), Boleslav III. (1003), Jaromír (1003), Boleslav III. (1003), Jaromír (1004-1012), Oldřich (1012-1033), Jaromír (1033-1034), Oldřich (1034), Břetislav I. (1035-1055), Spytihněv II. (1055-1061), Vratislav II. (1061-1092), Konrád I. (1092), Břetislav II. (1092-1100) Bořivoj II. (1101-1107), Svatopluk (1107-1109), Vladislav I. (1109-1117), Bořivoj II. (1117-1120), Vladislav I. (1120-1125), Soběslav I. (1125-1140), Vladislav II. (1140-1172), Bedřich (1172-1173), Soběslav II. (1173-1178), Bedřich (1178-1189), Konrád II. Ota (1189-1191), Václav II. (1191-1192), Přemysl Otakar I. (1192-1193), Jindřich Břetislav (1193-1197), Vladislav Jindřich (1197), Přemysl Otakar I. (1197-1198) 

Autor:   Archeosteon

Nové články v rubrice

 

Diskuse

Český rozhlas si váží názoru posluchačů a má zájem o korektně vedenou diskusi. Vyhrazuje si proto právo skrýt příspěvky, které odporují dobrým mravům, jsou xenofobní, porušují platné zákony, poškozují dobré jméno Českého rozhlasu, nebo mají reklamní charakter.

Návod na použití diskusního systému DISQUS naleznete zde.

 
tyto komentáře používají systém Disqus

Meteor

Potřebují meteorologové pranostiky?

K předpovědím počasí se dnes využívají různé sofistikované metody. Lidové pranostiky už se neberou vážně....

Příroda

Predátoři pomáhají kořisti k adaptaci na oteplení

Pokud čelí živočichové tlaku dravců, přizpůsobí se mnohem snáze i dalším nepříznivým vlivům včetně rostoucích...

Planetárium

Další cesta za zatměním a hmota ze vzdálených supernov

Koně Převalského na Dívčích hradech, další vlčata z Českolipska a íránský test nové nosné rakety.

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace