Během dvou dní měla veřejnost šanci dozvědět se o Slunci téměř úplně všechno. V rámci Mezinárodního heliofyzikálního roku 2007proběhla v budově Akademie věd v Praze série přednášek. Od úterý 30. do středy 31. ledna představovalo osm předních českých odborníků výsledky soudobého poznání naší nejbližší hvězdy.
Jednalo se o naprosto ojedinělý cyklus přednášek a Český rozhlas Leonardo u toho nemohl chybět. Z přednášek byl pořízen zvukový záznam, který bude postupně k dispozici na našich internetových stránkách. Podařilo se nám také získat prezentované materiály v digitální podobě.
Slunce nehrozí, člověk ano
RNDr. Jan Laštovička, DrSc. z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR hovořil především o vlivu skleníkového efektu a sluneční aktivity na horní vrstvy atmosféry. Ukazuje se, že změny sluneční činnosti mají značný vliv na dlouhodobé změny horní atmosféry. Sledují se trendy v teplotě, smršťování atmosféry i rychlosti větru. Leckoho možná překvapila slova dr. Laštovičky o tom, že skleníkový efekt sice ohřívá vzduch u povrchu Země, ale ve vyšší vrstvách způsobuje naopak značné ochlazování. Výsledky vědeckých výzkumů jsou alarmující, protože vliv Slunce v posledních čtyřiceti letech už nestačí k tomu, aby se vysvětlilo globální oteplování. Zdá se být jednoznačné, že na vině je člověk!
Slunce se třese
Mgr. Michal Švanda z Astronomického ústav AV ČR představil možná nejnovější metodu výzkumu Slunce. Helioseismologie je nepřímou metodou, rozvíjenou v posledních několika desítkách let. S její pomocí je možné získat informace o slunečním nitru - stavu plazmatu a pohybech hmoty. S trochou nadsázky je možné říci, že díky helioseismologii se Slunce stalo pro astronomy průhledným. Dnes totiž dokáží sledovat i dění na odvrácené sluneční polokouli. Tento perspektivní obor dokáží astronomové aplikovat i na nejbližší hvězdy.
Sluneční vítr
Ing. Pavel Trávníček, PhD. z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR ukázal, že vítr nevane jen na Zemi, ale i ve vesmíru. Slunce je zdrojem energie, kterou neustále vysílá ve formě záření a toku nabitých částic, zvaného sluneční vítr. V samotném slunečním větru dochází k řadě procesů. Nepřetržitému toku slunečního větru jsou navíc neustále vystaveny objekty naší sluneční soustavy jako planety a měsíce. Nejnovější verze českého superpočítače Amálka z roku 2006 dokáže matematicky modelovat a simulovat chování magnetických polí např. u Merkura. To je deformováno právě slunečním větrem.
Výzkum Slunce 1600 - 1950
Doc. RNDr. Martin Šolc, CSc. z Astronomického ústavu Univerzity Karlovy v Praze podal velmi ucelený a podrobný přehled o prvních pozorováních Slunce dalekohledem. Ta v roce 1610 odhalila sluneční skvrny. K prvenství jejich objevů se hlásili např. Galileo Galilei, Christoph Scheiner a David Fabricius. Teprve v polovině 19. stol. byla zaznamenána 11 let trvající perioda výskytu skvrn a zahájeny pravidelné denní záznamy stavu fotosféry. Na přelomu 19. a 20. století G. E. Hale objevil a prozkoumal magnetická pole ve skupinách skvrn a měření Dopplerových posunů vlnových délek světla dokázala bouřlivé pohyby slunečního plazmatu, zejména v erupcích. Od roku 1920 se pozornost fyziků obrátila k jaderným reakcím, zdroji energie ve Slunci, a jejich studium je spojeno se jmény A. Einsteina, A. S. Eddingtona, H. Betheho a řady dalších. K porozumění fyzice procesů ve sluneční atmosféře přispěla v polovině 20. století radioastronomie, ale příčiny těchto procesů, ukryté v nitru Slunce, odhaluje sluneční fyzika teprve v současnosti.
Slunce z kosmu
RNDr. František Fárník, CSc. z Astronomického ústavu AV ČR hovořil o studiu Slunce pomocí kosmických sond. Ze Země se dá Slunce pozorovat jen omezeně a astronomům chybělo mnoho informací. Především z té části elektromagnetického spektra, která je pohlcována zemskou atmosférou, chyběly také veškeré informace o částicové emisi. Tato data bylo možno získat až v posledních 50 letech pozorováním z výškových raket, satelitů a observatoří na oběžné dráze. Nedávné i současné sondy započaly doslova revoluci ve výzkumu Slunce.
Slunce ze Země
RNDr. Michal Sobotka, CSc. z Astronomického ústavu AV ČR se zaměřil především na tyto obecné otázky:
Co chceme pozorovat na Slunci(přenos energie ve sluneční atmosféře, sluneční magnetismus a projevy
sluneční aktivity),
jak nám v tom brání atmosféra Země(propustnost v různých vlnových délkách, vliv turbulence a jak si s
ním poradit),
jaké máme prostředky k pozorování Slunce(sluneční optické dalekohledy, radioteleskopy a další
přístroje) a
jaké jsou výsledky pozorování s vysokým rozlišením.
Přednáška doplněná řadou animací byla asi nejucelenějším přehledem o Slunci.
Slunce jako zdroj energie
Ing. František Vaněk, CSc. z akciové společnosti ČEZ ukázal posluchačům východiska využití fotovoltaické technologie pro výrobu elektrické energie ze slunečního záření. Člověk využívá Slunce už od pravěku jako zdroj tepla a světla. Využití naší hvězdy jako zdroje pro přímou výrobu elektřiny bylo možné až po objevu fotoelektrického jevu A. Einsteinem. Sběrná plocha solárních panelů na našem území neustále roste. Obnovitelné zdroje energie se uplatňují ve stále větší míře a umožňují to i nová legislativní opatření.
Sluneční erupce
RNDr. Marian Karlický, DrSc. z Astronomického ústavu AV ČR se věnoval bouřlivým procesům na naší hvězdě. Sluneční erupce spolu s vyvržením koronální hmoty je nejmohutnějším explozivním procesem ve sluneční atmosféře. Ovlivňuje celý meziplanetární prostor včetně okolí Země. Vedle ukázek těchto procesů byla v přednášce vysvětlena jejich fyzikální podstata a naznačen význam jejich studia. Posluchači se dozvěděli o výsledcích práce vědců z Astronomického ústavu AV ČR v této oblasti, včetně numerických simulací procesů.
[
