19. dubna má českou premiéru sci-fi film Sunshine. Děj se odehrává roku 2057, kdy je ke Slunci vyslána záchranná výprava, která v něm má znovu zažehnout jaderné reakce. Jinak totiž hrozí zánik života na Zemi, protože planeta pomalu zamrzá. Přestože film měl své odborné garanty, některé informace v něm jsou zavádějící.
Nový sci-fi film Sunshine vznikl ve Velké Británii a možná proto mu nepředcházela velká reklama obdobných hollywoodských filmů. Ty se valily jeden za druhým ve druhé polovině devadesátých let. Vzpomeňme třeba filmy Apollo 13, Den nezávislosti, Drtivý dopad, Armageddon, Mise na Mars, Rudá planeta. Ke skutečnému životu kosmonautů ve vesmíru a skutečným poměrům ve sluneční soustavě měly některé z těchto filmů hodně daleko. Naopak filmy Mise na Mars nebo Apollo 13 byly točeny s důrazem na věrohodnost a na tvorbě obou snímků se podíleli odborníci z NASA.
Britský film Sunshine zůstal, co se věrohodnosti týká, někde na půli cesty. Jsou v něm naprosto věrohodné a realisticky zpracované záběry Slunce a jeho mocného záření stejně jako výstupy kosmonautů do prostoru mimo loď. Samotná kosmická loď se skládá z několika modulů a má uměle vyráběné gravitační pole pomocí rotace. Všechny moduly jsou spojeny a schovávají se za obrovský štít. Parabolický štít připomínající hlavu medúzy nebo hřibu je naprosto klíčový pro přežití posádky a musela by ho využít každá skutečná výprava ke Slunci. Ostatně štít hraje důležitou roli i v ději filmu.
Největší slabina filmu, kterou pozná každý člověk s přehledem v astronomii, je zjevná už v první třiceti sekundách děje. Bez dalšího vysvětlování je divák postavem před hotovou věc: Slunce umírá, pohasíná a Zemi hrozí zánik života. Dnes ale vědci znají budoucnost Slunce poměrně přesně, protože sledují, co se děje s jinými podobnými hvězdami ve vesmíru. Ještě minimálně jednu miliardu let bude Slunce schopno život na Zemi podporovat. V roce 2057 nám žádné nebezpečí nehrozí.
Po odborné stránce na film dohlíželi prof. Robin Marshall z univerzity v Manchesteru a dr. Brian Cox z CERNu. Ti samozřejmě znají skutečný stav Slunce, ale pokud by se nějaký důvod vyhasínání Slunce nenašel, nebylo by o čem točit film. Proto tvůrci oslovili dr. Coxe, který přišel na způsob, jakým by se dalo Slunce zničit.
Mohly by to způsobit částice hmoty nazvané Q-balls. Ty vznikly na počátku vesmíru a pokud by se dostaly do Slunce, začaly by rozkládat protony a neutrony na kvarky. Začaly by tedy požírat Slunce, a to by po překročení kritické hranice vybuchlo. Dr. Cox dále uvádí, že supersymetrické částice Q-balls zatím nikdo neviděl, ale letos se chystá v CERNu experiment, který by je mohl odhalit. Dr. Cox dále spekuluje o tom, že částice stojí za výbuchy gama záblesků ve vesmíru, při nichž je uvolněno obrovské množství energie.
Z odborného hlediska jsou myšlenky dr. Coxe z říše čirých spekulací. Hledat konkrétní ohrožení Slunce v částicích, které nikdo nikdy neviděl, je velmi odvážné, ale pro filmařské účely samozřejmě dostatečné. Ke Slunci lidstvo vyšle osmičlennou posádku na palubě kosmické lodi Ikarus 2. Jejím cílem je dopravit do nitra Slunce atomovou nálož, která probudí Slunce zpět k životu. Obyvatelé planety vytěží všechen radioaktivní materiál ze zemských zásob, aby mohli bombu stvořit. Ve skutečnosti by ale žádná jaderná bomba se Sluncem nic neudělala. Zasvítila by maximálně jen na několik minut. Sice by ve Slunci v jednom konkrétním místě zvýšila teplotu na miliony stupňů, ale pro zažehnutí slunečních jaderných reakcí by musela působit po dobu spíše tisíců let.
Dr. Cox ovšem i v případě jaderné nálože přichází s vysvětlením. Nemá se jednat o klasickou atomovou bombu, ale o bombu, která zničí částice Q-balls. Ty by se měly rozpadnout, pokud budou vystaveny teplotě, pro jejíž číselné vyjádření bychom potřebovali 32 nul. Nálož, kterou posádka veze ke Slunci, se skládá z temné hmoty a jako rozbuška tu je uran. Lidstvo je schopné vyrobit jen dvě takové bomby, protože zásoby uranu jsou omezené. Mise Ikarus 1 selhala a Ikarus 2 je tedy poslední nadějí lidstva.
Dvě nejzásadnější otázky (Proč Slunce vyhasíná? a Jak tomu zabránit?) tedy tvůrci vyřešili po svém za přispění fyzika z CERNu, který se pustil do spekulací typu "co kdyby...". Ve filmu je ale ještě několik dalších prohřešků. Pojďme si je stručně projít.
1. Temnou látku, kterou je bomba naplněna, nedokážeme vyrobit (dnes ani nikdo neví, z čeho je)
2. Bomba rozměru Manhattanu by vážila miliony tun a současnými prostředky je prakticky nemožné dopravit ji na oběžnou dráhu Země, odkud by se vydala dál ke Slunci.
3. Stejně tak je nemožné v nějaké krátké době vytěžit všechen uran ze Země.
4. Štíty chránící kosmickou loď by musely mít dokonalou odrazivost, aby se nezahřívaly.
5. Neexistuje žádná pevná látka, která by vydržela sluneční teplotu. Každá sonda by se v blízkosti Slunce vypařila.
6. Ve filmu je zdůrazněno, že nejvýhodnější je přiblížit se ke Slunci od jižního pólu, tzv. koronární dírou. Hustota částic je ale v díře i mimo ni velmi podobná a žádná výhoda z toho přímo nepramení.
7. Pokud by se kosmonaut ocitl bez skafandru ve vakuu, určitě by to odnesl hůře než jen omrzlinami
8. Dráha lodě Ikarus 2 je dost zvláštní. Nejprve start z orbitu Země, po něm následuje gravitační urychlení u Merkuru, ilustrované záběrem, ve kterém loď planetu několikrát obletí. Tím by se samozřejmě naopak zabrzdila. Dále pokračuje v cestě k povrchu Slunce, ale zastavuje se u lodi Ikarus 1, čímž se musí úplně zastavit a další cesta musí být nemožná. Ve filmu ale loď pokračuje bez vysvětlení dál. Navíc se celá stáčí k jižnímu pólu Slunce.
Předpokládám, že chyb by se dalo najít ještě více, protože kdo hledá, najde. Přesto je ve filmu řada věcí udělána velmi pěkně. Třeba samotná loď Ikarus je vymyšlená dobře. Výprava ke Slunci trvá několik let a posádka by bez kyslíku nevydržela. Vyrábí si ho tedy přímo na palubě v kyslíkové zahradě plné zelených rostlin. Ta je zobrazena věrně. Stejně tak situace, kdy se kosmonauti dostávají do volného kosmického prostoru.
Slunce je ve filmu ztvárněno způsobem, který budí respekt. Nutno říci, že oprávněný. Slunce je pro lidstvo nevyčerpatelným zdrojem energie. Dává život naší planetě, ale zároveň je velmi nebezpečné. Nabité částice slunečních erupcí už několikrát dorazily až do zemské atmosféry a způsobily přerušení radiového spojení a výpadky proudu. Nebýt ochranné atmosféry naší planety, sluneční záření by nás usmažilo. Kosmonauti se před ním musí chránit a je otázka, do jaké míry by taková ochrana byla v kosmickém prostoru účinná. Záběry Slunce navíc doprovází podmanivá hudba jako šitá na míru naší nejbližší hvězdě.
Pokud si na film zajdete do kina, určitě získáte dobrý přehled o tom, že Slunce je obrovská koule plná žhavých plynů, bouřlivých procesů a svým způsobem je velmi nebezpečné.
Rozhovor o filmu s dr. Michalem Sobotkou uvede 21. dubna pořad Nebeský cestopis
[
