Mezinárodní fórum vědců přišlo s novou předpovědí sluneční aktivity na příští roky. Podle ní jedenáctiletý sluneční cyklus s pořadovým číslem 24 dosáhne svého maxima v květnu 2013. Počet skvrn na Slunci bude podprůměrný, nejnižší od roku 1928. I tak ale může Slunce zahrozit.
Předpověď odborníků přichází ve stejnou dobu, kdy se na Slunci objevil první významnější důkaz, že právě probíhající příliš dlouhé minimum sluneční aktivity snad končí. Na snímku slunečního disku ze sondy SOHO byla už 30. května patrná středně velká skupina slunečních skvrn. V této skupině byla o dva dny později pozorována slabá erupce. Nejedná se o nijak závratně vysokou sluneční aktivitu, spíše o takovou "první vlaštovku" svědčící o tom, že se Slunce snad konečně začíná probouzet z jinak velmi poklidného a dlouhého minima jedenáctiletého cyklu. Od poloviny května se na Slunci navíc začaly objevovat slabé magnetické oblasti. Odborníci NOAA (National Oceanic and Atmospheric Administration) a NASA odhadují, že v květnu 2013 bude mít průměrné číslo určující počet skvrn a skupin skvrn hodnotu asi 90. Je to nejnižší hodnota od 16. cyklu, který měl v maximu roku 1928 číslo slunečních skvrn 78.
Slunce jako hrozba
Moderní civilizaci předpověď sluneční aktivity zajímat musí. Nadprůměrná sluneční protuberance typická pro maxima aktivity, by mohla napáchat obrovské škody. A nemůže nás uklidnit ani fakt, že příští sluneční maximum nabude nijak silné. Stačí se podívat do historie, jak vypadala obrovská geomagnetická bouře roku 1859, která nastala během podobně slabého maxima, které je očekáváno v roce 2013.
Roku 1859 se od Slunce odtrhl velký kus plazmatu, který zasáhl Zemi. Ta nás chrání svým magnetickým polem, ale i to má své limity. Narušení zemského magnetického pole bylo velké a nabité částice proudící ze Slunce na Zemi vyvolávaly nevídané efekty. Už tehdy existující rozvody elektrického napětí a telegrafní dráty sehrály podobnou roli jako hromosvody při bouřce. Telegrafní stanice se musely potýkat s požáry, polární záře byla tak silná, že lidé mohli i v noci číst noviny.
Dnes by to bylo horší
A teď si představte, že by se stejně velká protuberance na Slunci objevila v dnešní době. V době, kdy je většina obyvatel Země a civilizace závislá na elektřině nejvíce ve své historii. Kdy má každý v domácnosti několik spotřebičů, kdy je komunikace, šíření informací nebo průmyslová výroba bez elektřiny nemyslitelná. Podle odhadů, kdyby se geomagnetická bouře roku 1859 odehrála dnes, způsobila by škody 1 až 2 bilionu dolarů na infrastruktuře a trvalo by to 4 až 10 let, než by bylo vše obnoveno. Pro srovnání hurikán Katrina znamenal v roce 2005 škody v hodnotě asi 100 miliard dolarů.
Věštění s koule
I když se odborníci snaží co nejpřesněji určovat osud Slunce v nejbližším období, úspěšnost předpovědí je zatím nízká. Stačí se podívat zpět na předpověď z roku 2007. Tehdy vědci došli ke dvěma různým závěrům. Buď bude příští maximum silné a nastane v roce 2011 nebo bude slabé a nastane roku 2012. Uplynulo jen 1,5 roku a neplatí ani jedna z předpovědí. Nemůžeme si to ale vykládat tak, že vědci Slunci vůbec nerozumí.
Naše nejbližší hvězda se totiž neřídí podle žádného jízdního řádu a asi si umíme představit, že koule o průměru skoro 1,5 milionu kilometrů plná horkého plazmatu, prostě nemůže na den přesně opakovat svou aktivitu každých 11 let.
Jako na houpačce
Dlouhodobé záznamy slunečního chování máme několik set let právě díky pozorování tmavých slunečních skvrn. Jasně se ukazuje, že 11 let je skutečně jen průměrné číslo. Někdy mezi dvěma slunečními maximy uplyne pouhých 9 let a někdy dlouhých 14 roků. Některé maximum je extrémně silné a jiné sotva znatelné. V druhé polovině 17. století Slunce dokonce šest cyklů úplně vynechalo a 70 let bylo na Zemi chladněji než obvykle.
A tak se ani nemůžeme divit, že Slunce vědce dokáže překvapovat i v moderní době kosmického výzkumu a velkých slunečních dalekohledů. Sluneční minimum, které teď snad končí, bylo rekordní počtem dní beze skvrn, slabým proudem nabitých částic proudících ze Slunce a nízkou úrovní záření. Někteří vědci viděli takto klidné Slunce poprvé za celý svůj život. A tak se nemůžeme divit, že někteří z nich měli obavu, že by mohla nastat třeba i další malá doba ledová, jako koncem 17. století.
[
