Astronomické objevy 2009 - díl 1.
Rok 2009 byl na poli astronomie opravdu objevnýFoto: NASA
Některé významné astronomické objevy roku 2009 vybral pro ČRo Leonardo astrofyzik Jiří Grygar. Přinášíme vám je ve dvoudílném článku. Ucelené informace o objevech přináší v těchto týdnech magazín Nebeský cestopis.
Sluneční soustava
Astronomové se v současnosti dokážou podívat opravdu daleko do vesmíru, až na samý okraj světa. Přesto je ale pořád co zkoumat i u nás "doma", ve sluneční soustavě. Ukazuje se, že i nejbližší planety, kterým se už desetiletí věnují sondy a družice, nás pořád dokáží překvapit něčím novým. Zkoumání planet, měsíců a ostatních těles sluneční soustavy tedy stále patří mezi plodné obory a toto jezero záhad zřejmě nikdy úplně nevyschne. V prvním díle článku se tedy budeme věnovat tomu, jaké nové poznatky nám přinesl rok 2009 o naší planetární soustavě.
Pavučinová síť mezi krátery na Merkuru dokazuje, že tělesa bombardují jeho povrch daleko větší rychlostí než na MěsíciFoto: NASA
Překvapení u Merkuru
V minulém roce byly zveřejněny výsledky průletů sondy Messenger v blízkosti Merkuru. Úžasné je, že v současnosti už je zmapováno 98 % povrchu nejmenší planety Sluneční soustavy. Že je povrch Merkuru posetý krátery podobně jako na Měsíci, už jsme věděli. Novinkou ale je, že díky 2-3x větší rychlosti dopadajících částic na Merkur, jsou krátery na něm provázené pavučinovou strukturou trhlin v povrchu. Na Měsíci nic podobné neznáme. Mladé rozsáhlé pánve impaktního původu navíc dokazují, že ještě před miliardou let se Sluneční soustavou pohybovala poměrně velká tělesa, která mohla způsobit dramatické kolize s planetami. Sonda také našla důkazy velmi silné vulkanické činnosti, která na Merkuru v minulosti byla. Přitom si vědci po mnoho desítek let mysleli, že sopečná aktivita se Merkuru vyhnula. V září 2009 se sondě Messenger povedl manévr, díky kterému se k planetě vrátí začátkem roku 2011 a od té doby zůstane trvale na její oběžné dráze. Merkur tedy bude nadlouho pod pečlivým dohledem.
Voda a metan na Marsu
Mnoho nových výsledků přináší také výzkum planety Mars, kde působí několik oběžnic. Výsledky přináší zejména neúnavná vozítka Spirit a Oportunity, která svou plánovanou životnost 3 měsíce výrazně překonala a po povrchu Marsu se prohánějí už 6 let. Díky jejich práci víme o vývěrech metanu. To je překvapení, které stále udržuje myšlenky na existenci případného života na Marsu. Metan je totiž plyn, jehož přítomnost bývá spojována s existencí živých organismů; na Zemi to dobře známe. Vozítka i sondy nalezly na Marsu množství minerálů, které se určitě vytvořily za přítomnosti tekuté vody. Mars byl v minulosti zřejmě teplejší, měl hustší atmosféru. Možné také je, že dopady těles na povrch Marsu roztopily zmrzlý led a voda pak na určitý čas Mars zaplavila. Se zkoumáním Marsu se tedy neustále vynořuje otázka života na rudé planetě, avšak v současnosti je Mars tak nehostinným místem, že by tam ani zavlečené organismy zřejmě nepřežili.
Stopy po dopadu ulomků komety Shoemaker-Levy 9 v roce 1994Foto: NASA, ESA
Srážka u Jupiteru
V loňském roce jsme zažili pád několikasetmetrového tělesa na Jupiter. Planetka nebo kometa ho zasáhla v polovině července 2009 a objev si nepřipsala žádná velká světová observatoř, ale australský amatér Anthony Wesley. Poslední podobnou událost pamatujeme z roku 1994, kdy se Jupiter srazil s několika desítkami úlomků komety Shoemaker-Levy 9. Tehdy si astronomové mysleli, že jde o událost tisíciletí a její zopakování po 15 letech rozhodně nikdo nečekal. Ukazuje se, že sluneční soustava je zřejmě daleko hustěji osídlena bludnými tělesy, než jsme doposud předpokládali a je to pro nás také varováním.
Měsíce Saturnu
Nové objevy v oblasti Saturnu se dali očekávat, jelikož v jeho blízkosti už několik let úspěšně pracuje sonda Cassini. Radar sondy odhalil mimo jiné dlouho skrývaná jezera na povrchu největšího měsíce Titan. Koupat bychom se tam však nechtěli. Jezera jsou vyplněna tekutou směsí metanu a etanu. Velkým překvapením byl malý Saturnův měsíček Enceladus. Už z dřívějších průletů známe škvíry na jeho povrchu, které nazýváme tygřími drápy. Při jednom přiblížení sondy Cassini k Enceladu nečekaně sondu trefil gejzír, vycházející právě z těchto povrchových prasklin. Analýza složení gejzíru pak ukázala, že pod povrchem měsíčku se zřejmě nachází tekutá voda. Je záhadou, kde měsíc bere energii na ohřev vody v tak mrazivém prostředí.
Ledový měsíc Enceladus překvapil svými gejzíryFoto: NASA
V astronomii zjevně platí, že čím víc odpovědí člověk hledá, tím víc otazníků nalézá. Skoro každá nová informace přináší další záhady, které bychom samozřejmě nejraději rozluštili co nejdříve. Výhodou zkoumání objektů Sluneční soustavy je, že je máme v podstatě přímo pod nosem. Poslat k nim sondu pro nás už v podstatě není problém. O zajímavých objevech posledního roku v těch oblastech vesmíru, kam lidské stroje tak brzo nedoletí a také o tom, jaké úspěchy zaznamenali čeští vědci, se dovíme ve druhé části článku v pátek.
