Astronomové oživili zapomenutou teorii vzniku Měsíce - před 4,5 miliardami let se měl odtrhnout kus Země. Energii na oddělení měla hmota vzít z přirozené jaderné exploze proběhlé na hranici pláště a kůry. Tato teorie vysvětluje velmi podobné chemické složení Země a jejího vesmírného souseda.
Měsíc je nejbližším vesmírným tělesem Země a vlastně jediným vesmírným tělesem, na kterém člověk přistál. Přesto však jeho minulost zůstává pro vědce tak trošku záhadou. Existuje několik více či méně pravděpodobných teorií vzniku Měsíce. V současnosti nejvíce přijímanou hypotézou je, že Měsíc vznikl při takzvaném velkém impaktu. Podle ní se Země před čtyřmi a půl miliardami let srazila s planetkou o velikosti Marsu. Při této události bylo na oběžnou dráhu Země vyvrženo množství materiálu, kde se z něj postupem času zformovalo nové těleso - Měsíc.
Chemická stopa je stejná
Tato teorie má mnoho zastánců, ale odpůrci namítají, že celkem nevysvětluje podobné složení hornin na obou tělesech. Měsíc by totiž měl mít minimálně z osmdesáti procent stejné složení jako planetka, která způsobila jeho vznik. My ale víme, že chemické složení Měsíce je velmi podobné zemskému. Planetka, která měla do Země narazit, by tedy musela mít téměř stejné složení jako Země. To by znamenalo, že vznikla v těsné blízkosti dráhy Země. Ale tak blízko u sebe se dvě poměrně velká tělesa zformovat nemohou. Vědci, kteří kvůli tomu pochybují o existenci takové kamikadze planetky, hledají jinou příčinu vzniku Měsíce. Takovou, která by se obešla bez cizího zavinění, pouhým odtržením se od Země.
Oprášení staré myšlenky
A právě touto myšlenkou se teď zabývají nizozemští vědci. Nutno říct, že ani náhodou nejde o nový nápad. Teorie odtržení Měsíce od Země je už poměrně stará, vymyslel ji George Darwin (syn slavného otce Charlese Darwina) roku 1879. Byla však držena ve škatulce s pomyslným nápisem "nepravděpodobná", a to zejména z jednoho důvodu. Nevědělo se, jaký impuls by mohl donutit Zemi, aby odvrhla část své hmoty. Teď se ale naskytlo jedno možné řešení - jaderná exploze. Pokud Země před srážkou rychle rotovala, stačila by velká jaderná exploze na hranici zemského pláště a kůry k tomu, aby výbuch odtrhl část povrchu Země až na oběžnou dráhu.
Žádná elektrárna, georeaktor
Ne, na naší Zemi před 4,5 miliardami let žádný jaderný reaktor opravdu nestál. Ale radioaktivních prvků bychom v zemském plášti a kůře našli více než dost. Rotací Země kolem vlastní osy se těžší prvky jako uran a thórium koncentrovaly do rovníkové roviny na horní hranici pláště. V momentě, kdy jejich množství přesáhlo kritickou hranici, zapálily se jaderné reakce. Země se tedy stala jakýmsi georeaktorem. Na rozdíl od atomových elektráren však reakce nebyly nijak řízené a tak vyvrcholily v ničivé jaderné explozi. I když těžko bychom výbuch mohli nazývat ničivým, vznikl-li při něm náš Měsíc.
Georeaktor není sci-fi
Do jaké míry je celá událost odtržení kusu Země pravděpodobná, nejsme dnes samozřejmě schopni určit. Teorie jaderného výbuchu je ale podložena výpočtem. Koncentrace radioaktivních prvků ve formující se Zemi byla dost vysoká na to, aby ze Země udělala jakýsi georeaktor. Obhájci nové teorie mají navíc v rukávu víc než jenom důkaz na základě nějakého vzorečku. Opravdovým potvrzením, že výbuch georeaktoru není žádné sci-fi, je existence oblasti Oklo v západoafrickém Gabonu. Tam byl podle objevu z roku 1972 georeaktor činný před 2 až 1,5 miliardami let.
Kam se ztratil moment hybnosti?
Jakkoliv teorie odtržení Měsíce jadernou explozí odpovídá většině poznatků o našem kosmickém sousedovi, má trhliny jako každá jiná teorie. Vyžaduje totiž, aby zárodečná Země měla velmi rychlou rotaci. Tak rychlou, že vlastní gravitace jen tak tak překonává odstředivé síly, které se snaží planetu na rovníku rozmetat do prostoru. V takovéto křehké rovnováze pak stačí malé "nakopnutí", aby se část hmoty doopravdy vymanila z područí gravitace o přesunula se na oběžnou dráhu. Byť je moment hybnosti soustavy Země - Měsíc v porovnání s ostatními tělesy sluneční soustavy vysoký, je malý na to, aby dokazoval rychlou rotaci Země před 4,5 miliardami let. A tu se zastánci teorie georeaktoru potýkají s problémem. Jestliže Země opravdu tak rychle rotovala, je potřeba zjistit, kam se moment hybnosti ztratil.
Válka teorií
Jak už bylo řečeno, v současnosti je nejpopulárnější teorie velkého impaktu, neboli srážky Země s velkou planetkou. Je jisté, že její zastánci se jen tak nevzdají a proti nové teorii georeaktoru najdou řadu námitek. Ale to je ve vědě zcela běžný způsob. Jedině hledáním nedostatků konkurenčních teorií dochází k objasňování tajemství přírody. Válku teorií tedy musíme vnímat jako užitečnou.
[
