Bouřlivá videa z vesmíru

Plamínky polární záře pozorované 19. září 2011 z ISSFoto:  NASA

V průběhu září a na počátku října se na internetu staly mezi astronomy a příznivci astronomie hitem tři videa, z nichž dvě byla pořízena z paluby Mezinárodní kosmické stanice a jedno vzniklo sekvencí snímků z družice Solar Dynamic Observatory.

I přes srpnovou nehodu rakety Sojuz-U se zásobami na další týdny si současná 28. posádka Mezinárodní kosmické stanice vrásky nedělá a věnuje se dále vědeckým činnostem. Jakýmsi vedlejším produktem jsou pak za poslední měsíc dvě videa, která se po uveřejnění stala hned hitem. I družice SDO má plné čipy práce. Slunce bouří a ze snímků vysokého rozlišení NASA uveřejňuje videa ukazující aktivitu naší nejbližší hvězdy v takové kvalitě, o jaké se nám při posledním slunečním maximu mohlo jen zdát. Všechna videa vznikla tzv. časoměrem – poskládáním snímků stejných expozičních vlastností do řady, aby se pak daly promítnout jako video. S touto metodou se v posledních několika letech můžeme setkat u astronomických širokoúhlých videí, která si může díky dostupnosti digitální techniky vyzkoušet vytvořit dnes už skutečně každý. 

Bouře pod nohama
Na prvním videu z poloviny září přelétá ISS nad Tichým oceánem přes severní a Jižní Ameriku a končí za jižním polárním kruhem nedaleko Antarktidy, kde obzor přezařuje sluneční svit. Při přeletu doslova pod nohami astronautů právě probíhají bouře. Bouře z vesmíru jsou pozoruhodné tím, že se na ně díváte z vrchní základny bouřkového mraku, tzv. kumulonimbu, který z této pozice vypadá jako hlava hřibu. Když totiž bouřkový mrak vzniká, vytváří se od základny ve výšce přibližně dvou kilometrů nad zemí a jako atomový hřib stoupá vzhůru až k vrchní hranici troposféry někde v 11 km nad Zemí. Tam narazí a roztahuje se do stran. Proto také nemálo bouří v létě poznáme příchodem k obzoru tmavnoucí a houstnoucí vysokou oblačností. Velmi četné bleskové výboje na videu jsou jen výsledkem zrychlení videa – ve skutečnosti tento přelet trval asi půl hodiny. Sítě měst v severní a jižní Americe ukazují, že i z výše ISS je patrné světelné znečištění. Aglomerace nasvěcují či prosvěcují nedalekou oblačnost, ukázkově se v těchto místech plýtvá energií. Většina pouličních světel září vzhůru, místo toho, aby svítila tam, kam lidé skutečně potřebují. Není lepšího důkazu než tohoto videa, že je světelné znečištění skutečně globální problém. Bílé mraky by na videu normálně mimo města neměly být vidět. Na vině je ještě jiný zářič – Měsíc. 

Plamínky geomagnetické bouře
Inspirováni prvním videem se členové 28. posádky Mezinárodní kosmické stanice pokusili o druhý historický unikát – ve vysokém rozlišení natočili silné polární záře 19. září v plném proudu. Geomagnetická bouře, která byla způsobena sprškou nabitých slunečních částic, stlačila zemskou ochrannou magnetickou obálku a částice začaly prudce interagovat s molekulami vzduchu. Protože zemská magnetosféra je nejslabší na pólech, kde ústí magnetické siločáry zemského magnetického pole, byly záře nejlépe pozorovatelné u polárního kruhu. Obvykle bývá záře především narudlá, což vzniká interakcí nabitých částic se zemským dusíkem. Toho je totiž v atmosféře obecně nejvíce. Pokud se ale částice proderou do nižších výšek nad Zemí, stále však okolo 150 km, mohou se rozsvítit rozsáhlé fosforově zelené záclony, které má na svědomí kyslík. Aktivita Slunce poslední měsíce stoupá a důkazem toho je i fakt, že 26. září byla polární záře silná natolik, aby na pár minut vykouzlila krásné divadlo i nad českým severním obzorem! Spolu s 5. srpnem je to již druhá polární záře, která byla či mohla být vidět z ČR. Vzhledem ke sluneční aktivitě máme důvod vyhlížet další. Do té doby si krásu záře prohlédněte alespoň z ptačí perspektivy na videu. 

Bouřlivé Slunce
O tom, že Slunce oprávněně při nástupu maxima aktivity bouří, už jsme psali. V září se ale stalo doslova atrakcí dennodenně sledovat aktivitu skupiny slunečních skvrn s číslem 1302. Ta vyprodukovala několik silných erupcí, z nichž při některých byly uvolněny oblaky koronální hmoty a nabité částice v těchto oblacích pak rozsvítily polární záře. Jednu z těch nejsilnějších pak zaznamenala posádka ISS na druhém videu. Družice Solar Dynamic Observatory veškeré erupce poctivě zachytila a pracovníci NASA, kteří mají její činnost na starosti, už bádají nad procesy, které v tak vysokém rozlišení v erupcích družice nasnímala. Ovšem poprvé v historii ve vysokém rozlišení zaznamenala dvojici silných erupcí krátce za sebou, a to v několika oborech spektra. K nim došlo 1. října ve 12:17 středoevropského letního času u zmíněné skupiny skvrn 1302 a její sousedky s číslem 1305. Obě erupce v následujících dnech měly na svědomí malé geomagnetické bouře v polárních oblastech Země.