Milionté pozorování HST

Hubbleův vesmírný dalekohled vidí hluboko do vesmíru a daleko do minulostiFoto:  NASA

Hubbleův kosmický dalekohled provedl milionté pozorování a překonal tak magickou hranici, která symbolizuje jeho úspěchy. Miliontým objektem je exoplaneta.

Hubbleův kosmický dalekohled je bez nadsázky nejúspěšnějším astronomickým přístrojem. Pracuje nad zemskou atmosférou, nemusí se tak potýkat se špatným počasím, světelným smogem, nemusí čekat na noc a nechvěje se mu obraz kvůli proudění vzduchu. Je sice pravda, že díky technickému pokroku mu dokáží některé pozemské dalekohled konkurovat, ale jen v několika parametrech. A to ještě musí mít takový pozemský dalekohled alespoň třikrát větší průměr a nainstalovanou tzv. adaptivní optiku. 

Mapa oblohy se zvýrazněním všech objektů pozorovaných HSTFoto:  NASA

HST byl vynesen na oběžnou dráhu Země 24. dubna 1990 díky raketoplánu Discovery. Žádné jiné zařízení ho nedokázalo dostat na oběžnou dráhu, jedině v obrovském nákladovém prostoru raketoplánu na něj bylo místo. HST od té doby sleduje ve vesmíru celou řadu objektů a stál za mnoha objevy, které významně posunuly hranici poznání vesmíru. Dalekohled nedokáže pozorovat jen Zemi a Měsíc, protože jsou příliš blízko a Slunce, protože je příliš žhavé. Všechny ostatní objekty od sluneční soustavy přes naši Galaxii až na samotný okraj pozorovatelného vesmíru sleduje v detailu, který lze jen těžko napodobit. 

Údržba nutná
Je zbytečné předstírat, že HST byl bez chyb a že vše fungovalo, jak mělo. Hned po jeho vypuštění se ukázalo, že má špatně vybroušené zrcadlo a tak první snímky byly zklamáním. Proto mu astronauti přidělali korekční optiku a pak teprve začala slavná éra dalekohledu. K dalekohledu ale bylo třeba letět vícekrát. Za to, že stále pracuje, vděčíme především tzv. servisním misím. Poslední proběhla v květnu 2009. 

Astronauti kromě řešení havárie z roku 2008 museli provést několik úkonů především kvůli zastarávání techniky. Dalekohled je ve vesmíru přes 20 let, technologie od té doby výrazně pokročila a staré vědecké přístroje se musí obnovovat, aby byly vůbec schopné spolupráce s moderní technikou. Nový vědecký přístroj, který mu namontovali, navíc znamená zlepšení kvality napozorovaných dat a tedy zlepšení výkonu HST. Astronauti nainstalovali nový spektrometr na ultrafialové záření a novou širokoúhlou kameru citlivou na záření infračervené, viditelné i ultrafialové. Dalším důvodem návštěvy astronautů u dalekohledu bylo postupné snižování výkonu slunečních panelů dalekohledu, které mohlo ohrozit jeho funkčnost. Posádka také vyměnila baterie, opotřebovaná ložiska setrvačníků, které udržují pointaci HST a také část tepelné izolace. To vše se zdařilo i za přispění astronauta Andrew Feustela, který pak navštívil Českou republiku a o své misi vyprávěl. 

Exoplaneta Kepler-2b obíhá velmi blízko své hvězdyFoto:  NASA

Velká exoplaneta
Miliontým objektem HST se stala exoplaneta HAT-P-7b. Je to velice symbolické, protože exoplanety jsou fenoménem posledních let. Když byl HST roku 1990 vypuštěn, jen se spekulovalo o tom, zda vůbec budeme schopni planety u cizích hvězd pozorovat. První byla objevena, když byl HST na oběžné dráze 5 let. Teď po 21 letech už jich známe přes 500 a rychle přibývají. 

Rádi se díváme na krásné fotografie, které HST pořizuje, ale v případě exoplanety HAT-P-7b se jí nedočkáme. Dalekohled ji totiž nefotografoval. Přestože je HST schopný „zázraků“, ani on nevidí slabé světlo exoplanety v záři silně svítící hvězdy. Šlo tedy o tzv. spektroskopické pozorování, kdy se světlo hvězdy roztáhne do úzkého proužku a v něm vystoupí spektrální čáry různých chemických prvků. HST se při svém pozorování zaměřil na studium chemického složení atmosféry exoplanety. Vědci se v ní snaží najít stopy vodní páry. Dalekohled provedl velmi přesné měření a vědcům potrvá měsíce, než ho dokáží zpracovat a dojít k nějakým závěrům. 

Exoplaneta HAT-P-7b má označení také Kepler -2b a obíhá kolem hvězdy viditelné už v malém dalekohledu v souhvězdí Labutě. Je tak dostupná i amatérským astronomům. Exoplaneta má dvojnásobnou hmotnost oproti našemu Jupiteru, obíhá při tom desetkrát blíž u své hvězdy než náš Merkur kolem Slunce. Je tedy typickým představitelem exoplanet, jaké se objevují nejsnáze.