Vesmír21. srpna  2012  

Noční oblaka s mimozemským původem?

Noční oblaka z paluby ISS - Foto:  NASA

Noční oblaka z paluby ISSFoto:  NASA

V červnu a červenci vrcholila na severní polokouli sezóna viditelnosti tzv. nočních svítících oblak. Zdá se, že za jejich původem stojí mimozemský prach.

Každý rok máme možnost pozorovat kolem letního slunovratu, zejména v červnu a první polovině července, až mysticky vzhlížející noční svítící oblaka. Vypadají jako stříbřité či chladně modravé vrásčité závěsy, obvykle se vznášející asi hodinu po západu či před východem Slunce nad severozápadním až severovýchodním obzorem. Ve skutečnosti samy nesvítí, pouze rozptylují svit Slunce, které je v té době mezi 6 až 16 stupni hluboko pod obzorem. Oblaka se nachází oproti běžným troposférickým oblakům asi osmkrát výše nad zemí, ve stratosféře okolo 83 km. Na severní polokouli jsou viditelné právě v letních měsících, protože v té době je spodní vrstva stratosféry nejklidnější a nejchladnější. Odkud se tam ovšem dostaly ledové krystalky tvořící tato zvláštní oblaka, se doposud jen vedly dlouhé vědecké diskuze. Teprve teď se dohadům patrně učinila přítrž. Výzkumy ukázaly, že za nočními oblaky stojí v nemalé míře mimozemský vliv. Přesněji řečeno meteorický prach. 

Noční svítící oblaka 15. června 2012 - Foto: Petr Horálek

Noční svítící oblaka 15. června 2012Foto: Petr Horálek

Na začátku stála sopka
První pozorování nočních svítících oblak pocházejí z roku 1885, přibližně dva roky od jedné z nejsilnějších sopečných erupcí v novodobé historii – sopky Krakatoa. Německý pozorovatel T. W. Backhouse tehdy kromě sytých karmínových soumraků pozoroval v pokročilejší fázi stmívání podivná modravo-stříbřitá vlákna oblak nízko nad severním obzorem. Zatímco popel sopky pomalu ulehl na zemský povrch, oblaka byla pozorovatelná i v dalších letech a až na několik významnějších časových mezer už z oblohy nikdy nezmizela. V dnešní době patří mezi nejzajímavější fenomén zejména časné letní oblohy. 

Výzkum shora
Aby se ve výšce, kde noční oblaka jsou, vůbec mohla udržet nějaká souvislá vrstva ledových krystalek, je zapotřebí nějakého základního stavebního kamene, na němž se krystalky začnou tvořit. Odborně se takovému procesu říká nukleace a stojí za ním celá řada jevů v meteorologii i mezihvězdné astronomii. Na mikroskopickém prachovém zrnku se začnou nalepovat a rozrůstat krystalky lehkých molekul, v případě nočních oblak jsou to molekuly vody. Vědce samozřejmě zajímalo, jaký druh prachových zrnek tím základním kamenem je, a tak v roce 2007 NASA vyslala na oběžnou dráhu kolem Země výzkumnou družici AIM. Družice obíhá Zemi ve výšce asi 600 km a několika přístroji monitoruje s každým obletem změny množství ledu ve výškách, kde se vyskytují noční svítící oblaka. Jednotlivé přístroje na palubě družice pak analyzují pozorované změny. Právě jeden z nich, vykonávající experiment s názvem SOFIE, přišel po letech s překvapivým výsledkem. 

Mimozemský původ
Všechny krystalky ledu, které družice při experimentu SOFIE pozorovala, obsahovaly asi 3 % meteorického materiálu. Právě meteorický prach je tak odpovědí na otázku, kde se bere základní stavební kámen pro tvorbu krystalek vodního ledu z nočních oblak. Když se totiž do zemské atmosféry dostane nějaký meteoroid, vlivem zemské gravitace padá a třením o atmosféru se vypařuje. Na obloze vidíme mnohdy krásný záblesk zvaný meteor – dobře to známe například z poloviny srpna, kdy každoročně vrcholí meteorický roj Perseid. Tělíska o velikosti zpravidla zlomků milimetrů však zcela neshoří, ale zanechají po sobě mikroskopická smítka částic. Meteory zpravidla shoří ve výšce mezi 70 a 100 kilometry, tedy v rozmezí, kde leží i vrstva nočních oblak. Denně shoří v atmosféře až tuny tohoto vesmírného materiálu, takže základního kamene je stále dostatek. 

Rozplývající se stopa meteoru z roje Perseid - Foto: Petr Horálek

Rozplývající se stopa meteoru z roje PerseidFoto: Petr Horálek

Modravá barva jako další důkaz
O tom, že právě mikroskopická smítka prachu z meteorů jsou oním jadérkem pro nukleaci, svědčí i zabarvení nočních oblak. Mrazivě modravá až stříbřitá barva je způsobena schopností ledových krystalek rozptylovat při svých malých rozměrech okolo 50 nanometrů mnohem silněji krátkovlnné záření, tedy modré. Jen pro srovnání – vodní krystalky běžných závojových oblak odborně zvaných cirry jsou desetkrát až stokrát větší. 

Vliv člověka?
Otázkou však zůstává, proč nebyla noční oblaka pozorovatelná už o dost dříve. Vždyť lidé ještě před 19. stoletím neměli sodíkovými výbojkami ozářená města, mnohem více byli závislí na přírodě a rozhodně ji proto mnohem vážněji vnímali. Meteorický prach se v atmosféře jistě vyskytuje už od nejútlejšího věku Země. Ale voda se do výšky mezosféry dostává poměrně těžko. 

Odpovědí by mohl být výrazný vliv člověka do ekosystému a klimatu při průmyslové revoluci ve zmíněném 19. století. Zejména masivní těžba a nové metody v zemědělství začaly do ovzduší uvolňovat obří množství metanu, který je jedním ze základních podpůrných činidel při vzniku nočních oblak. Jak stoupá při své lehkosti vzhůru do mezosféry, na slunečním záření se štěpí a další chemické reakce vedou k tvorbě vodních molekul zachycujících se na meteorickém prachu. 

Před průmyslovou revolucí se vodní páry do stratosféry dostávalo mnohem méně – pouze při těch nejsilnějších sopečných erupcích nebo při extrémních meteorických deštích. A těch bylo v historii jak šafránu. Navíc i dodnes jsou noční oblaka značně větší výsadou severní polokoule, která je o dost výrazněji obydlená. Dá se tak říct, že jsou noční oblaka jakýmsi krásným, avšak mrazivým odkazem lidské průmyslové činnosti. Do jaké míry, to je stále ještě předmětem výzkumu. Do té doby si však můžete prohlédnout či dokonce zaslat fotografie nočních oblak nad Českou republikou viditelných v tomto roce. 

Autor:  Petr Horálek

Nové články v rubrice

  • 24. července  2014 v 16:00       rubrika: Vesmír

    Záhadné spršky radiových vln z vesmíru

    Mezinárodní tým astronomů publikoval 10. července v časopise The Astrophysical Journal článek, který pojednává o zvláštních krátkých sprškách radiových vln, které na Zemi přicházejí opakovaně z lokalit, ležících mimo...

     
  • 9. července  2014 v 17:00       rubrika: Vesmír

    Modelování struktur temné hmoty v počítači

    Trojice fyziků z USA a Francie vytvořila na počítači realistickou simulaci rozdělení temné hmoty ve vesmíru. Zjistili, že se pomocí matematiky dají poměrně dobře podchytit zákonitosti, s jakými temná hmota tvoří pomocí...

     
  • 8. července  2014 v 17:00       rubrika: Vesmír

    Družice NASA bude sledovat pohyb CO2 v atmosféře

    Americká agentura NASA vypustila 2. července na speciální oběžnou dráhu kolem Země vědeckou družici, jejímž úkolem bude mapovat planetární koloběh oxidu uhličitého.

     
 

Diskuse

Český rozhlas si váží názoru posluchačů a má zájem o korektně vedenou diskusi. Vyhrazuje si proto právo skrýt příspěvky, které odporují dobrým mravům, jsou xenofobní, porušují platné zákony, poškozují dobré jméno Českého rozhlasu, nebo mají reklamní charakter.

Návod na použití diskusního systému DISQUS naleznete zde.

 
tyto komentáře používají systém Disqus

Leonardo Plus

« »
Cestopis evoluce s Markem Váchou - Foto: Vladimír Staněk

O eugenice

Její vývoj od časů Platóna po současnost. 26. července

 
Cestopis hodnot s Tomášem Sedláčkem - Foto: Vladimír Staněk

Evropa. A co evropanství?

Jak vnímají Češi Evropskou unii? 19. července.

 
Nebeský cestopis s Petrem Kulhánkem - Foto: Vladimír Staněk

Gravitační čočky

Dar vesmíru astronomům. 12. července

 
Cestopis mysli s Cyrilem Hőschlem - Foto: Vladimír Staněk

Dotazy pro Cyrila Höschla

Odpovídáme na otázky posluchačů. 5. července

 
Nebeský cestopis s Jiřím Grygarem - Foto: Vladimír Staněk

Robotické dalekohledy

Obejdou se bez člověka? 28. června

 
Pozemský cestopis s Václavem Cílkem - Foto: Vladimír Staněk

Labyrintem se prochází, bludištěm bloudí

Cesta labyrintem. 21. června

 

Meteor

Historická návštěva komety se blíží

Deset let putuje sonda Rosetta ke kometě a konečně ji má na dosah. Stane se její oběžnicí a důkladně...

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2014 Český rozhlas