Velké erupce na Slunci

Sluneční erupce 6. září 2011 v ultrafialovém světle z družice SDOFoto:  NASA

V první polovině tohoto týdne došlo ke třem velmi silným slunečním erupcím, jejichž následky zaznamenáváme právě v těchto dnech.

Zatímco vědci stále vymýšlí nové metody, jak včas detekovat skrytou sluneční aktivitu, v posledních dnech se mohou těšit z neobvykle silných slunečních erupcí. K nim došlo v rozmezí necelého jednoho dne v úterý 6., ve středu 7. září a ve čtvrtek 8. září. Všechny tři erupce se odehrály v blízkosti skupiny slunečních skvrn očíslované 1283, která v době těchto jevů byla natočená k Zemi. Díky tomu se energetické výboje podařilo detailně nasnímat a v současné době se převážně v polárních oblastech naší planety lidé potýkají s jejich následky. 

Atomovka je jen vánek
Sluneční erupce je velmi silný výboj, při kterém se uvolňují energie řádově miliard hirošimských bomb. Dochází k nim při zkratu magnetického pole, nejčastěji v blízkosti slunečních skvrn, a jsou provázeny silným zábleskem především v ultrafialové části spektra. Jen výjimečně, v případě tzv. bílých erupcí, je může spatřit člověk pouhýma očima při pozorování přes bezpečný filtr jako bodový záblesk na slunečním disku. Erupcí je nejvíce v průběhu maxima sluneční aktivity, kterým Slunce prochází vždy přibližně jednou za 11 let. Toto maximum je právě za dveřmi, vědci jej odhadují na roky 2012 a 2013. 

Skupina slunečních skvrn 1283 na slunečním kotouči 6. září 2011 na snímku družice SDOFoto:  NASA

Za určitých okolností se krom silného záblesku, pohybujícího se rychlostí i vyšší než desetina rychlosti světla, může uvolnit oblak nabitých částic zvaný koronální výron. Ten zpravidla putuje pomaleji a při pohybu k Zemi se od erupce k zasažení zemského magnetického pole počítají dny. Při erupci doprovázené uvolněním nabitých částic dochází k citelným změnám magnetického pole Země, které mohou v extrémních případech poškodit velké plochy elektrického vedení v zemích poblíž magnetických pólů naší planety, vyřadit z provozu mnoho telekomunikačních družic na oběžné dráze nebo ohrozit kosmonauty nacházející se nad úrovní ochranného magnetického štítu Země. V průběhu silné geomagnetické bouře se však také můžeme kochat polárními zářemi. 

Trojnásobný zásah
Síla slunečních erupcí se měří v pětistupňové škále A, B, C, M a X, které vyjadřují množství radiačního toku ve watech na metr čtvereční. Každá třída je v maximální hodnotě desetkrát silnější než předchozí. Erupce třídy X jsou nejsilnější. Doposud nejvyšší hodnota erupce byla naměřena v listopadu roku 2003, kdy došlo k erupci o síle X40-X45. Tato erupce však nesměřovala k Zemi, její okraj přesto zasáhl naší atmosféru a v několika případech v Severní Americe způsobil výpadek rádiového vysílání. 

Nedávné tři erupce ovšem k Zemi mířily. Skupina skvrn s číslem 1283 se rozrůstala již v minulém týdnu. V průběhu svého vývoje v jejím okolí došlo k několika menším erupcím. Teprve ráno 6. září se pracovníci NASA díky nedávno vypuštěné družici Solar Dynamic Observatory mohli stát svědky první skutečně silné erupce třídy M5. K ní došlo krátce před čtvrtou hodinou ranní našeho času. V té době byla skvrna poblíž středu slunečního kotouče. Silnější erupce třídy X2 následovala o necelý den později, 7. září krátce po půlnoci. Poslední o síle X1 pak zaznamenali o den později. Při všech z nich byl uvolněn oblak nabitých částic. 

Polární záře na AljašceFoto: James Spann, NASA

Barevný doprovod
Jak bylo zmíněno, kromě negativních vlivů především v polárních oblastech, je tu jistá šance ke spatření mimořádného úkazu – polární záře. K ní dochází v okamžiku, kdy se nabité částice uvolněné při erupci dostanou do svrchních vrstev zemské atmosféry a interakcí především s molekulami kyslíku a dusíku vytváří sytě rudé nebo fosforově zelené světelné závoje. Jev je obvyklý především v oblastech pólů, kde je nejslabší zemské magnetické pole. Pokud je ale geomagnetická bouře silná, úkaz se posune do nižších zeměpisných šířek a mimo jiné může být pozorovatelný i v České republice. Naposledy jsme toho byli svědky v listopadu 2003 a v lednu 2005. 

Polární záři je nejlepší vyhlížet a pozorovat na místě s odkrytým severním obzorem a pokud možno nerušeným městským osvětlením. Na obloze teď svítí Měsíc, ovšem ten při silnější záři zcela nevadí. Aktuální informace o vesmírném počasí poskytuje každý den americký astronomický server Spaceweather.com, kde se mimo jiné dozvíte, jak vysoká je pravděpodobnost úkazu nad naším územím, či s jakými dalšími projevy se při probíhající sluneční bouři můžeme setkat. Současnou aktivitu polárních září můžete též sledovat prostřednictvím Monitoru polárních září na serveru České astronomické společnosti.