Echolokace a dar řeči

Gen, který se podílí na rozvoji lidské řeči, má zřejmě na svědomí také ultrazvukové signály netopýrů.

Netopýr hnědavýFoto:  Illinois Natural History Survey

Gen FOXP2 kóduje protein, který zřejmě ovlivňuje koordinaci mezi řečí a pohybem úst. Poprvé gen připoutal pozornost v roce 2001, kdy si vědci všimli asociace mezi mutací v genu a určitými poruchami řeči. Další výzkum ukázal, že FOXP2 hraje ve vývoji řeči klíčovou roli. Není ovšem jen výsadou člověka - v roce 2005 se ukázalo, že bez tohoto genu by myši nemohly komunikovat pomocí ultrazvukových signálů. 

Ke zvířatům, která se využíváním ultrazvuku proslavila asi nejvíce, patří netopýři. Jejich echolokace není nic jednoduchého - netopýr musí koordinovat práci nosu, úst, uší a hrtanu během složitých leteckých manévrů. Genetikové z University of London byli zvědaví, jakou roli u netopýrů hraje gen FOXP2. Gen osekvencovali u 13 druhů netopýrů a 25 dalších savců, ptáků a plazů. 

Zjistili, že gen netopýrů je oproti ostatním živočichům dvakrát tak variabilní, což podle článku na stránkách Science ukazuje na rychlou evoluci. Blízce příbuzní netopýři, kteří mají obdobné echolokační schopnosti, přitom vykazují stejné odchylky. Ty naopak vůbec nenajdeme u příslušníků řádu letounů (Chiroptera), kteří ultrazvuk nevyužívají. Genetikové proto došli k závěru, že FOXP2 hrál v evoluci echolokace stejně klíčovou úlohu, jako při vývoji lidské řeči.