Význam gekoního ocásku

Za schopností gekona udržet se na stropě nestojí jen jeho tlapky, ale podle nové studie také ocásek.

Gekon při páduFoto: Robert Full/UC Berkeley, copyright PNAS/NAS 2008

Studie gekonů se až dosud soustředily především na jejich adhezivní tlapky, které jim umožňují běhat hlavou dolů i po hladkých a kluzkých plochách. Tato schopnost ovšem podle inženýrů z Kalifornské univerzity v Berkeley nezávisí jen na končetinách, ale i na ocásku, který je díky uloženému tuku v poměru k tělu gekona celkem masivní. 

Videonahrávky jihoasijských gekonů Cosymbotus platyurus ukázaly, že když jedna jejich končetina ztratí adhezi k povrchu, ocas se o něj opře a umožní tak gekonovi znovu se stabilizovat. Celý děj trvá jen několik milisekund, ale pro pohyb na kluzkém povrchu je pro gekona nepostradatelný. Ocas má ovšem i další funkci - při pádu hlavou dolů gekonovi dovoluje přetočit se a zaujmout polohu, ze které bezpečně přistane na všech čtyřech končetinách. Něco podobného známe od koček, ale ty na rozdíl od gekonů v tomto směru na svém ocásku nejsou závislé. 

Podle univerzitní zprávy může mít objev funkce gekoního ocásku nejen teoretický, ale i praktický význam. Mohl by totiž pomoci vývoji nových typů šplhajících a plachtících robotů, stejně jako vysoce manévrovatelných bezpilotních letadel.