Viry sinic vylepšily fotosyntézu

Cyanofágy napadající sinice rodu Prochlorococcus (mikrofotografie z elektronového mikroskopu, délka měřítka je 100 nm)Foto:  Public Library of Science (PLoS), licence Creative Commons Attribution 2.5

Za atmosféru s vysokým obsahem kyslíku zřejmě nevděčíme jen prvním fotosyntetizujícím sinicím a řasám, ale také jejich virům.

Některé viry ze skupiny cyanofágů, které napadají sinice, mají své vlastní geny fotosyntézy. Jejich účelem je udržet sinici naživu během infekce, která může většinu buněčných funkcí vyřadit z provozu. Podle nové studie se ale zdá, že cyanofágy toho dokážou daleko více. Izraelští vědci analyzovali DNA několika druhů cyanofágů během Global Ocean Sampling Expedition a objevili sedm nových virových genů, které kódují komplex proteinů označovaný jako fotosystém I. 

Proteiny mají unikátní tvar i vlastnosti. Fotosystém I za normálních okolností přebírá elektrony, které vznikají v průběhu fotosyntézy. Naproti tomu virový fotosystém I dokáže "posbírat" nejen elektrony z fotosyntetických center, ale také z jiných buněčných proteinů. Tím, že může využívat elektrony ze všech dostupných zdrojů, zvyšuje efektivitu celé fotosyntézy. 

Podle článku na stránkách New Scientist tento objev naznačuje, že cyanofágy hrály a stále hrají velmi důležitou roli v globální produkci kyslíku. Jejich hostitelé - sinice - vyrábějí asi polovinu veškerého kyslíku a přibližně 10 % z nich je infikováno cyanofágy.