Kočkodani vyžadují učitelky

Kočkodani obecní červenozelení (Chlorocebus pygerythrus)Foto: Wouter van Vliet, licence Creative Commons Attribution 2.0

Opice kočkodani jsou ochotné učit se od svých bližních. Věc má ale háček: „učitelem“ musí být samice.

Kočkodani obecní červenozelení (Chlorocebus pygerythrus) žijí v tlupách 10 až 50 jedinců, které vedou dominantní samci. Svou hierarchii ale mají i samice a výše postavená matka své společenské postavení předává své dceři. Tlupy kočkodanů také vykazují určité kulturní chování, které se přenáší z generace na generaci. Proces učení studovali švýcarští zoologové na tlupách kočkodanů, které divoce žijí v jihoafrické rezervaci Loskop Dan Nature Reserve. 

Jakmile si opice na vědce zvykly a jejich přítomnost braly jako neškodnou a samozřejmou, dali jim zoologové plátky jablka uzavřené v dřevěné bedně. K tomu, aby se opice dostala k potravě, si musela buď přitáhnout dvířka na jedné straně, nebo odsunout jiná dvířka na opačném konci bedny. Průzkum obvykle zahájili dominantní samci a samice, které při otvírání bedny pozorovali ostatní členové tlupy. A jakmile dostali šanci, i oni se vydali pro kousek jablka. Pokud bednu jako první otevřel samec, snažili se ostatní členové tlupy náhodně otevírat jedna nebo druhá dvířka. V případě, že bednu jako první otevřela dominantní samice, se jejím příkladem řídili mnohem víc. Celých 80 % členů tlupy si k otevření bedny vybralo stejný způsob, jaký jim samice předvedla. 

Důvod, proč kočkodani jako učitele uznávají pouze samice, zřejmě spočívá v organizaci jejich tlup. Samci po dosažení dospělosti odcházejí od matek a stávají se členy jiných skupin. Samice naopak celý život tráví v jedné tlupě, mají úzké vztahy s jejími členy a dobře znají místní prostředí. Pro ostatní opice jsou proto v rolích učitelů „důvěryhodnější“ než samci. 

Zdroj: ScienceNow