Synchronizované světlušky

Photinus carolinusFoto: Andrew Moiseff, University of Connecticut

Letní oblohu mohou rozzářit různé druhy světlušek. Aby samičky připravené k páření rozeznaly ten svůj, musí samečci světélkovat koordinovaně.

Většina druhů světlušek (Lampyridae) signalizuje světelnými záblesky. U některých druhů ale hejno samečků světélkuje zcela synchronizovaně a s přesností na milisekundy. Proč se světlušky s něčím takovým namáhají a jakou roli to hraje v jejich chování, zkoumala dvojice amerických vědců z Connecticutské a Jihogeorgijské univerzity. K experimentům si vybrali světlušky druhu Photinus carolinus, které v létě po stovkách poletují nad stromy a ukázněně světélkují jako jeden muž. 

Photinus carolinusFoto: Andrew Moiseff, University of Connecticut

Vědci nasbírali samičky světlušek a vyzbrojili se zelenými LED světly. V laboratoři je pak před samičkami rozsvěceli a zhášeli tak, aby co nejlépe napodobili záblesky skutečných samečků. Zjistili, že na synchronizované záblesky od několika falešných samečků samičky reagují vlastními signály. Nesynchronizované blýskání naproti tomu zcela ignorovaly. Důvodem může být to, že bez synchronizace by hejno světlušek na dálku vypadalo příliš chaoticky. Samičky by pak nemohly spolehlivě poznat samečky svého vlastního druhu a vyhnou se tak nepříjemnému překvapení. Další možností je, že synchronizace vytváří temné pauzy, ve kterých samičky mohou odpovídat vlastními záblesky. 

Zdroj: Science, New Scientist