Malá doba ledová pomohla polárním liškám

Polární liškyFoto: Yvonne Cox

Polární lišky kdysi po boku mamutů přecházely po mořském ledu. Podobnou pouť ale podnikly i v době, kdy lidé bruslili po zamrzlé Temži.

Liška polární (Vulpes lagopus) obývá arktické oblasti Eurasie a Severní Ameriky. Najdeme ji také na Islandu, kde žije přibližně 10 000 jedinců. Na ostrov se polární lišky dostaly po mořském ledu dlouho předtím, než jej v 9. století kolonizovali lidé. Oteplení klimatu a roztátí ledu zdejší lišky zcela odřízlo od zbytku populace. Dalo se ale předpokládat, že tuto izolaci v 16. až 19. století přerušilo výrazné ochlazení klimatu označované jako Malá doba ledová. Mořský led expandoval, a Island se tak opět propojil s pevninou. Tuto teorii nyní zkoumal mezinárodní tým pod vedením vědců z Durhamské univerzity. 

Vědci osekvenovali a porovnali mitochondriální DNA polárních lišek, které žily na Islandu v 9. až 12. století, s jejich současnými potomky. Zjistili tak, že lišky z doby před nástupem Malé doby ledové sdílely jediný haplotyp neboli „genetický podpis“. Naproti tomu u moderních lišek z Islandu se objevuje 5 různých haplotypů. Znamená to, že lišky využily příležitosti, kterou jim nabídla Malá doba ledová, a po mořském ledu přišla na Island nová vlna emigrantů z Ruska, Severní Ameriky a Grónska, která se zkřížila s původní populací. Zvýšila tak její genetickou diverzitu a částečně smazala rozdíly, které vznikly izolací ostrovní populace. 

Zdroj: Proceedings of the Royal Society B