V Liberci se konal tradiční Běh na Českou chalupu, závod ovládl Jakub Gräf

8. listopad 2015

Za posledních 45 let se v Liberci i jeho okolí mnohé změnilo - tvář města, řada jeho občanů, kulturní, ale třeba i sportovní události vystřídaly jiné. O to výjimečnější je tradiční, podzimní liberecká klasika - každoročně o první listopadové sobotě se koná Běh na Českou chalupu. V sobotu se uskutečnil právě 45. ročník známého výběhu se startem v Lidových sadech.

„Začalo to vysloveně jako atletické rozloučení se sezonou, běhali jsme v pyžamech na Českou chalupu, účastnil se celý oddíl. Ale to už je dávno pryč, teď se to bere vážněji. Není to lehký závod, atleti to nemají moc rádi. Vyběhnout 250 výškových metrů na dvou a půl kilometrech je dost těžké,“ charakterizuje trať a vzpomíná na začátky závodu jeho současný ředitel Karel Šebelka.

Od roku 2012 je Běh na Českou chalupu zároveň i Memoriálem Mirko Gräfa, bývalého trenéra i závodníka a mimo jiné jednoho z mála přemožitelů Emila Zátopka. Proto se může na první pohled do výsledkové listiny sobotního závodu jevit tahle akce jako rodinný podnik, vždyť cílem u České chalupy jako první proběhl Jakub Gräf, vnuk místní atletické legendy.

Jenže realita je jiná - geny se nezapřou, Jakub je českým reprezentantem v běhu na lyžích, a o tenhle líbivý příběh se zasloužil výsledným časem 12 minut a 1 sekunda. „Pro mě je to tradiční závod, který běhám každý rok, pokud ještě nejsme někde na přípravě. Navíc je to memoriál mého dědy, takže je takřka povinnost, abych se zúčastnil. On byl otcem celé liberecké atletiky a tohle byl pro něho hodně důležitý závod,“ vzpomíná na svého dědečka vítěz Jakub Gräf.

Jen škoda, že se v posledních letech na začátku listopadu nehrne při téhle příležitosti k pomyslné bráně do Jizerských hor, tedy do Lidových sadů tolik závodníků jako v minulosti. „Teď už jsou známější jiné běhy, tady běhá opravdu jen pár fajnšmekrů, kteří se nebojí, že si máknou, protože trať to není jednoduchá. Je to pořád do kopce, a je to o lásce k běhání,“ dodává Karel Šebelka.

Onu náročnost ´ochutnal´ v rámci přípravy také český atlet, jeden z nejlepších čtvrtkařů, Jan Tesař. Ale po téhle zkušenosti má jasno - zůstane věrným rovinatým oválům. „Bylo to hrozné, samozřejmě jsem si říkal, zlatá čtvrtka. Tu člověk běží necelých 50 sekund, to je pohodička, tady se na tom láme několik minut. Hezký test, ale nebudu přestupovat na takové šílenosti,“ usmívá se Jan Tesař.

autor: David Nyč
Spustit audio