Nejdéle sloužící knihovnice na Českolipsku vede už více než 50 let knihovnu ve Svojkově

16. prosinec 2015

Malá vesnička Svojkov na Českolipsku se může pyšnit vlastní knihovnou, Už více než padesát let ji vede Jiřina Tomšová, která je tak nejdéle sloužící knihovnicí na Českolipsku a možná v celém Libereckém kraji. Kromě toho je čerstvou držitelkou titulu Knihovnice roku 2015 Libereckého kraje.

Svojkovská knihovna je pouze v jedné místnosti. Není se co divit, když obec má přibližně 230 obyvatel. Co ale na první pohled zaujme, že chybí regály s knihami. Místo nich jsou tu skříně se zavřenými dveřmi a za nimi jsou teprve knihy.

„První, co udělám, když přijdu, je, že ty skříně odemknu. Jsou plné knih - mám tu asi 1.750 svazků. Když jsem sem přišla, tak knihy byly zabalené v tmavě modrém balícím papíru, špinavé, někde nebyla signatura, nebyl přírůstkový seznam. Mě čekala práce, kdy jsem musela všechny knihy zapsat a přebalit,“ vzpomíná Jiřina Tomšová, která dělá knihovnici ve svojkovské knihovně od roku 1962, kdy se do obce přišla jako učitelka.

Po otevření skříní návštěvníka upoutá přehledně seřazené knihy. Rozdělené abecedně a podle žánru - beletrie, dětská beletrie nebo naučná literatura. Nejvíce si váží knihy cestovaletů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda.

„V roce 1973 se dělala čistka. Přijeli z knihovny a vyřazovali knihy. Mimochodem tam měl být vyřazen i Hanzelka a Zikmund. To jsem je tehdy uprosila, protože jsem si jich velice vážila – i proto, že procestovali celý svět. V knize se píše o prastrýčkovi mého muže, který emigroval ve dvacátém čtvrtém roce do Johannesburgu a Hanzelka se Zikmundem u něj bydleli. Jmenoval se Vítězslav Tomeš.“

Otevírací doba knihovny je jednou týdně na několik hodin. Když někdo potřebuje nějakou knihu, může přijít i za Jiřinou Tomšovou domů.

„Doma mám bohatou knihovnu. Když nemohou děti něco získat ze zdejší knihovny, tak jim to půjčím ze své vlastní, nebo objednám v knihovně v České Lípě.“

Jitka Kouřilová ve svojkovské knihovně

„Jsem ráda, že tu je knihovna. Je to užitečné a ráda čtu. Zdejší nabídka mi vyhovuje a najdu tu většinou to, co si chci přečíst," říká čtenářka Jitka Kouřilová, která má čtenářský průkaz minimálně od roku 2006.

Paní knihovnice si přesně vede záznamy. Ty ale nejsou v elektronické podobě. Stále tu vede takzvaný sáčkový systém s jednotlivými kartičkami vypůjčených knížek.

„Je to takové osobní. Myslím si, že příjemné. Všichni se známe a myslím, že už vím, komu co připravit,“ dodává Jiřina Tomšová.

Spustit audio