Spící krasavici představuje Šaldovo divadlo jako ‚moderní‘ balet s videoprojekcí

Filmové ateliéry kdesi za velkou louží, režisérský pár toužící po dítěti, kouzelný žabák a mladá dívka Aurora v nemocnici. Tak vidí pohádku O šípkové růžence bratří Grimmů režisér a choreograf Daniel Záboj. V libereckém divadle F. X. Šaldy zasadil balet Spící krasavice do kulis současnosti. Přesto v něm zůstává pohádkovost a síla tajemného příběhu umocněná taneční virtuositou ústředního baletního páru a živou hudbou libereckého orchestru

Příběh o Auroře, která se píchne o trn a usne na sto let, v Liberci provází videoprojekce. Vymyslel ji choreograf a zároveň režisér inscenace, Daniel Záboj. „Všechno jsem to zasadil do filmových studií. Je to pár, kterému se nemůže narodit děťátko a potkají – to je z grimmovské verze – při ranní sprše potká matka žabáka, který jí do roka a do dne dítě předpoví.“

Spící krasavice

„Přišel jsem s moderním nápadem a skončil jsem u neoklasiky,“ dodává Záboj. Na jevišti se při představí i děti z baletního studia. Pohádkový příběh spící krasavice se představí s orchestrem pod taktovkou dirigenta pražského Národního divadla Václava Zahradníka. „Divadlo je překrásný, hodně mi připomíná Státní operu v Praze,“ říká Zahradník.

Čajkovského hudba není pro orchestr jednoduchá. „Je to překrásné, ale všichni musí pořád hrát. Tam není místo na výdech, je tam co dirigovat a pořád musíte orchestr táhnout kupředu,“ popisuje dirigent. Na začátku Spící krasavice se dirigent Václav Zahradník představí divákům dokonce mezi tanečníky na jevišti.

autor: Lucie Fürstová
Spustit audio