Geopark Ralsko chce zachytit vzpomínky pamětníků na zaniklé obce na Českolipsku

19. květen 2015

Více než dvacet obcí existovalo do roku 1947 na území dnešního Ralska na Českolipsku. Oblast se stala krátce po druhé světové válce vojenským prostorem nejprve pro československou armádu, po roce 1968 pro sovětskou. Geopark Ralsko chce zachytit vzpomínky pamětníků na život v zaniklých obcích bývalého vojenského prostoru. Jedním z nich je i 75letý Erich Eichler.

„Pod tím kostelem měli údajně Rusové základny, takže sem nikdo nesměl, ani z našich vojáků,“ vypráví Erich Eichler, se kterým procházím centrum Jablonečku, obce, která dnes už neexistuje.

„Největší obce v Ralsku byly Kuřívody, Svébořice a Hvězdov. Tady to bylo takové kulturní centrum pro okolí.“

Dnes v místech, kde obec stála, skoro nic není. Jen polorozpadlé dvě budovy. Podle Eichlera tam byly školy - česká a německá. Ta česká začala vznikat po rozpadu Rakousko - Uherska.

„V září jsem nastoupil do školy a neuměl jsem ani slovo česky. Takových nás bylo víc. Těch českých rodin tady tolik nebylo.“

Budova bývalé české školy v Jablonečku

Hned na začátku Jablonečku jsou ruiny starých škol. Uvnitř domu Erich Eichler vzpomíná na svoje školní léta: „Vpředu byly dvě řady lavic. To si pamatuji. Těch žáků bylo hodně málo. Češi se teprve začali stěhovat, nás tu bylo jen pár.“

Na starých fotografiích, které pan Eichler přinesl, je vidět jak to kdysi v Jablonečku vypadalo. Na jedné z nich je průvod dětí na slavnosti Nanebevstoupení Panny Marie.

Čtěte také

Přidává se i Jan Škranc, který ukazuje fotokopie starých pohlednic. Na nich jsou vidět domy, kterých nebylo v Jablonečku zrovna málo. Dnes se pozůstatky po zhruba 80 domech hledají jen stěží.

Jabloneček byl oproti ostatním obcím v Ralsku, jako bylnapříklad Kracmanov nebo Okna, výjimečný. „Bylo to kulturní centrum. Byl tu krásný kostel, byly tu slavnosti i národopisný soubor,“ dodává Erich Eichler.

Sedlák z Jablonečku

Dnes to tak nevypadá, ale obec v době své existence žila bohatým kulturním životem.

„Nebyla televize, nebyl rozhlas. Rozhlas byl výjimka. Pamatuji si, že první rádio měl nejbohatší chalupník ve vsi, zhruba ve třicátých letech. Lidé se bavili v neděli tím, že šli do kostela, nebo na slavnosti Nanebevstoupení Panny Marie, nebo na pouť. Nechyběly taneční zábavy ani plesy, jako třeba hasičský. Oni tenkrát od rána do večera dělali na poli, a to vyžití měli pak v zimě, nebo o nedělích. Ten sedlák ctil neděli a nedělal.“

Spustit audio