Liberec poprvé zažil Noc venku. Odvážlivci si mohli zkusit na vlastní kůži život na ulici

„Já jsem měl celkem úspěšný život, byl jsem šéf personálního, měl jsem pod sebou 365 lidí, na mě mohl jen ředitel. Ale to můžu říct, celý život jsem chlastal,“ popisuje Robert.

Robert přišel o rodinu, o byt, bydlel pod mostem, ale díky pomoci lidí z organizací jako je Naděje a díky vlastní vůli se zbavil závislosti na alkoholu. Má teď vlastní pokoj na ubytovně a žije, jak sám říká, docela v pohodě.

„Já jsem na sociálce a beru 3400 korun. A chodím po kontejnerech, najdu si věci do sběru, když najdete třeba zlaté zuby, tak to je docela šťastný úlovek. Těch knih, co najdete, to všechno se dá zpeněžit, stejně jako věci pro vetešnictví.“

Součásti akce byla i živá knihovna. Lidé se zde mohli seznámit s příběhy lidí bez domova|foto: Ivana Bernáthová

Na Noc venku přišla i Eva Menšíková z Českého červeného kříže, která rozdává lidem bez domova oblečení.

„Slyším i jejich příběhy, jak snadno se k tomu bezdomovectví dostali, rozvody, hádky a protože jsou to většinou slušní lidé, tak odešli pod ten most, a tam našli svou novou rodinu.“

Do parku jde nakonec osm lidí, vede je Jan Rajchl. Dělá si z kartonu malý domeček. „Kvůli tomu mrholení. Ale koukají mi nohy... Dám si na ně a na spacák pytel, co jsem tady našel. Houby zle.“

Osm statečných vydrželo až do rána a pak si dali spolu s bezdomovci snídani v centru Naděje.