Největší základní škola v České Lípě začlenila do běžné výuky nevidomé sourozence

Sourozenci se učí s ostatními dětmi ve třídě a jediný rozdíl je v používání zvláštních pomůcek. Mezi ně patří kromě učebnic pro nevidomé i takzvaný Pichtův psací stroj. Ten na speciální papír zaznamená školní zápisky na papír pomocí Braillova písma.

„Šáhni si tady na tu Pythagorovu větu a zkus mi říct, kde je pravý úhel,“ říká učitelka matematiky a sleduje, jak si žákyně osahává arch papíru.

Sourozenci Martina a David jsou od narození nevidomí. Přesto se oba učí ve standardní třídě na největší českolipské škole na sídlišti Špičák. Martina chodí do osmé, David do šesté třídy. Probírají stejné učivo jako všichni ostatní, jen s tím rozdílem, že k výuce potřebují speciální pomůcky.

„Mám psací stroj a desky a pomůcky. Ty nám vyrábí paní asistentka. Do toho stroje to jsou speciální papíry. Na něm se píše Braillovým písmem,“ vysvětluje David a před sebou má archy k výuce angličtiny.

„Black - černá, blue - modrá...“ čte 12letý David a pečlivě přejíždí prsty po archu papíru, na kterém má slovíčka k angličtině psaná Braillovým písmem. Pro laika je to shluk vytlačených bodů.

Martině i Davidovi pomáhá asistentka Eva Kysilková. Ta s dětmi během prázdnin školu procházela, aby se ve velké škole zorientovaly.

„Je pravdou, že škola je hodně veliká. My jsme zkoušeli z hlavního vchodu dojít do šatny a z ní pak každý do své třídy. Davidovi to šlo hnedka první den. Marťa s tím měla trošku obtíže. Stejně obstáli výborně."“

Aby mohla Eva Kysilková sourozencům pomáhat s učením, musela se sama naučit slepecké písmo. Pro Martina s Davidem vyrábí i speciální výukové pomůcky. Na papíru má nakreslený zub a jednotlivé jeho části jsou od sebe rozlišitelné hmatem. Čelist je plná důlků, nervové kanálky jsou vyšité nití a hrubou izolepou je udělaná zubní dřeň.

Podle ředitele Základní školy Špičák Libora Šmejdy je trochu komplikované zaplatit asistentku.

„Na část pokrytí platových nákladů dostává škola státní dotace. Nepokrývá to ovšem všechny náležitosti. Tuto situaci jsme se snažili vyřešit tím, že jsme navázali kontakt s nadací Českého rozhlasu Světluška. Podařilo se nám přes maminku požádat o dotaci pro letošní školní rok, právě na dokrytí těch platových potřeb.“

Pokud by se nevidomé děti internovaly do běžné školy ve větším počtu, musely by se podle Libora Šmejdy vyřešit především finanční a personální podmínky – tak, aby se dětem dostalo potřebné péče.