Unikáty v Kamenickém Šenově – sklářské lavičky

Kamenický Šenov na Českolipsku se může pochlubit unikátem. Ve městě jsou dvě opravené betonové lavičky z dvacátých let minulého století, typické pro sklářskou oblast. Až do padesátých let totiž chodívaly ženy s nůší plnou skla za rafinéry. Aby si mohly odpočinout, nechalo město před zhruba sto lety na těchto trasách udělat patnáct takových laviček.

Sklářské lavičky
Spolek Sonow, který v obci obnovuje památky, neví přesně, kdy lavičky vznikly, údajně ve 20. – 30. letech 20. století. „Jsou skutečně unikátní, nejsou jinde než v Šenově,“ říká Radim Vácha ze spolku Sonow.

„Lavička je unikátní funkcí, pro kterou byla vytvořena. Je železobetonová, dá se říct, že je funkcionalistická – dvě lichoběžníkové desky jsou osazeny do země a na nich je položená obdélníková deska, která funguje jako sedák,“ popisuje Radim Vácha, předseda spolku Sonow, který dvě sklářské lavičky v Kamenickém Šenově opravil.

Kresba ženy odpočívající s těžkým nákladem skleněného zboží. Tyto zvýšené lavice  zřizoval v první třetině 20. století  Odborný svaz sklářského dělnictva. Borsko-šenovská sklářská oblast

V porovnání s jinými běžnými lavičkami je sklářská lavička o poznání širší. „Domníváme se, že to bylo proto, aby ženy, které chodily ze Šenova a po Šenově s nůšemi se sklem, aby si mohly sednout, pohodlně nůši svěsit ze zad,“ vysvětluje Vácha.

„Oblast Borsko-Šenovská sklářskými lavičkami vyniká. Vzniklo to tak, že tady byla velká výroba domácích dělníků – brusičů. Sklo zase vyráběly sklářské hutě, které byly jinde, veškerou dopravu odtahaly ženy s nůšemi,“ doplňuje Rudolf Hais, znalec šenovské historie.

Spolek Sonow plánuje v budoucnu opravit další sklářské lavičky a spojit je naučnou stezkou po městě.

Ženy zajišťující dopravu surového a zušlechtěného skla z domácích dílen do rafinérií a zpět. Vpravo: zvýšená lavice na odstavení těžkého nákladu. Borsko-šenovská sklářská oblast, foto z roku 1921
Spustit audio