Duše zavražděných dětí uvězněné v domě ze Záskalí osvobodila a došla klidu
„Začalo to tak, že jsem měla pocit, že se mnou někdo v té místnosti je,“ začíná vyprávět svůj příběh paní Marie Dimunová ze Záskalí na Liberecku. V malé obci se žena nastěhovala do starého domu, který – jak záhy zjistila – měl svou děsivou minulost a taky jiné obyvatele, než byla ona sama.
Když jsem se podívala na čelo postele, viděla jsem tam mlhovinu ve tvaru postavy...
„Stávalo se mi, že jsem se v noci vzbudila, a jako kdyby někdo zatřásl postelí. Když jsem se podívala na čelo postele, tak jsem tam viděla mlhovinu ve tvaru postavy.“ Tím ovšem hrůzostrašné zážitky obyvatelky starého domu ze Záskalí nekončí – paní Marie v domě slýchávala i nejrůznější podezřelé zvuky. „Snažila jsem se uklidňovat, že každý starý dům pracuje, to já blbnu, nic se neděje,“ popisuje žena. Ale ono se dělo. Kroky a nevysvětlitelný rachot na půdě se začaly objevovat pravidelně.
Klika se pohybovala, jako když někdo otvírá. Nikdo tam ale nebyl
„Nejhorší je to mezi třetí a čtvrtou ráno. To jsem byla v ložnici a z půdy se začaly ozývat kroky,“ pokračuje ve vyprávění paní Dimunová. To nejhorší ale mělo ještě přijít. „Podívala jsem se na dveře a pohybovala se klika, jako když někdo otvírá. Někdo zabouchal na dveře, šla jsem otevřít, ale nikdo tam nebyl a já jsem nevěděla, jestli nás nestraší někdo z místních.“ O žádný nejapný žert místních obyvatel ale nešlo.
V momentě, kdy jsem vešla do sklepa, se roztřásly všechny police...musela jsem odtamtud utéct...
Příčinu prapodivných úkazů a zvuků nakonec paní Marii vysvětlil psychotronik. „Řekl nám, že v domě jsou uvězněné tři děti, které tu zemřely násilnou smrtí a na svědomí je má majitel tohoto domu, který se potom oběsil,“ vzpomíná paní Marie, která se od odborníka dočkala také pomoci. Pro duše zemřelých dětí musela koupit tři stříbrné přívěšky a položit je do sklepa, kde měly být děti zavražděné.
Podařilo se. V noci do sklepa ale už nikdy!
„Psychotronik přijel za tři týdny a říkal, že teď je pustíme dál. Vzali jsme přívěsky a šli jsme k potoku, tam jsme je dali,“ popisuje paní Marie. Přestože těžké stříbro by mělo v potoce padnout na dno, proud ho odnesl. Od té doby měla paní Dimunová ve svém domě veskrze klid. „Jediné území, kam bych mezi 3. a 4. v noci nikdy nešla, je sklep,“ přiznává majitelka domu s tím, že přes den se ve sklepě pohybuje, chodí tam do spíže.
Co vy? Máte nějaké duchařské historky, zážitky a příběhy „mezi nebem a zemí“? Podělte se o ně s námi a s ostatními, napište nám na facebook Českého rozhlasu Liberec nebo mailem na produkce.lb@rozhlas.cz.
V noci si do sklepa podle svých slov zašla jen jedinkrát a už by to prý nikdy nezopakovala, čekal ji totiž hrůzný zážitek. „Bylo to o Vánocích, kdy jsem pekla cukroví, došla mi marmeláda. V momentě, kdy jsem vlezla do sklepa, rozlítaly se všechny police. Kompoty, zavařeniny, všechno se to třáslo kolem mě, police se hroutily, tak jsem odtamtud utekla. Od té doby tam v noci nejdu,“ uzavírá paní Marie strašidelný příběh ze Záskalí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
