Z houbaření je díky internetu soutěž. Hrozí, že bude méně hub

„Díky moderním technologiím se z houbaření stává soutěž, kdy už nejde o vlastní prožitek a lov beze zbraní, ale o veřejné sdílení a předhánění se v úlovcích. A je to postupně stále intenzivnější, protože lesy jsou přístupnější a snadno do nich zajedete autem,“ myslí si etnolog Jiří Woitsch.

Národní sport

Vinu dává i médiím, která v okurkové sezóně vyhlašují fotografické soutěže, kvůli nimž se lidé bezúčelně předhánějí v tom, kolik košů hub nasbírají. „Je otázka, zda má sběr tak obrovského množství pro toho jednotlivce smysl. Zda to není jen o touze se pochlubit na internetu,“ dodává.

Zatímco v zahraničí je sběr hub často omezován, ať už co do množství nebo doby sběru hub, u nás nic takového nikdy neexistovalo, a to ani u jiných lesních plodů.

Houby tu tradičně byly zpestřením jídelníčku, a to především pro chudší venkovské vrstvy. Masový sběr je podle Woitsche záležitostí 19. a hlavně 20. století, kdy se z houbaření stala volnočasová aktivita.

Česání hub

„Pokud se houby sbírají šetrně, tak by neměl být problém v jakémkoli množství. Je to jako když češeme ovoce. Tady ale jde o ničení biotopu, například kácením dřevin v nevhodnou dobu, a substrátu, což způsobuje chůze nebo rozrývání půdy,“ vysvětluje mykolog Jan Wipler.

Zpřísnil by především tresty za sběr chráněných hub, neznalost v tomto případě neomlouvá. Dále je třeba omezit kácení a zastavit úbytek lesů.

„Za skutečné drancování považuji, když nádherné bučiny nahrazují smrky, jako se to děje například v Přírodním parku Chřiby po vrácení církevních lesů,“ tvrdí mykolog.