Oldřichovské skály: Mezi žulovými obry je i obří hlava gorily

V jednom okamžiku jej pak podzimní větry ze stromů servou; v takové větrné chvíli se prý nad lesy vznáší duch zlého panského hejtmana Christiana Platze z Ehrenthalu, který tak v 18. století trápil poddané, že musí za trest do konce světa rozřezávat pilou balvany jizerské žuly.

Je to klasický železniční výlet – z vlaku vystoupíme na kultovní stanici Oldřichov v Hájích a míříme nad tratí, která se ztrácí v tunelu, výše do hor. Přicházíme do sedla, dodnes povětšinou nazývaného po německu Hemmrich. Známé je zejména díky motorestu Hausmanka, vybudovaném ve starodávné hájovně horala Franze Hausmanna (1885–1964) v 90. letech 20. století jizerským trempířem Josefem Heindorferem, přezdívaným Koza. Hostinec oblíbený jizerskohorskými turisty, trampy a horolezci je proto často označován spíše jako U Kozy.

Gorila – skála ve tvaru opičí hlavy

Z Oldřichovského sedla se vydáme po zeleně značené cestě směrem k Hřebenovému buku. Cestou v bučinách míjíme řadu žulových útvarů roztodivných tvarů, proslulá je kupříkladu skála v dokonalém tvaru opičí hlavy – Gorila.

Brzy přicházíme k mohutné skále Skalního hradu (600 m). Místo nám připomene dávné loupežnické historky; kdysi dávno byly jizerské bučiny poměrně bohaté na lapky a hrdlořezy, kteří zde přepadali kupce a pocestné na cestě do Frýdlantu. Z hradní skály seběhneme po vytesaných schůdkách zpět na cestu a pokračujeme na křižovatku Hřebenový buk, odkud se vrátíme zpět na oldřichovské nádražíčko – do „svatyně“ jizerskohorské železniční nostalgie, která se již dostala i do básní a písní.